Ahoj všem. Tak jsem opět zde vážení čtenáři. Jsem plný optimismu a radosti z nádherně stráveného týdne v Jizerských horách. Jednalo se o pobyt na chatě pronajaté prostřednictvím internetu. Chatka v obci Smržovka byla malá, ale útulná. V podkroví spali moji tři kolegové a já jsem dostal svoji postel v přízemí, za trest, neboť jsem všeobecně oblíben. To co se dělo následující týden absolutně naplnilo mé nejtajnější představy o příjemné dovolené. Jizerské hory jsou skutečně pro cykloturistiku jako stvořené, ovšem musíte se držet doporučených tras. Jako neformálně zvolený vedoucí výpravy, jsem měl možnost plánovat všechny trasy které jsme v Jizerkách projeli a ve většině případů jsme měli se sjetím turistických, nikoli však cykloturistických tras problém. Asi nejextrémnější zážitek byly vodopády Černé Desné, kde jsme jeli po červené značce a užili si několi super pádů na kole, z nichž některé se mi podařilo i zaznamenat. Ale na druhou stranu se nám podařilo zdolat nejvyšší vrchol Jizerek, zvaný SMRK a to i přestože na něj značená cyklostezka nevede, jeli jsme na vrchol po červené a byl to super zážitek. Cestou zpět přes území Polska mě už moji kolegové sice proklínali, ale kilometry které najeli už jim z nohou nikdo nesebere. Již předem plánovanou jízdu na Ještěd jsme si nenechali ujít a samozřejmě jsme jej zdolali i přesto, že cesta zpět končila až za šera. Ale aby to nebylo jen o té cyklistice, každý den zhruba ve stejný čas se kolem naší chatky prohnala mladá slečna, která vesele běhala, samozřejmě jsem jí nahlas podporoval a křičel na ni www.behej.com no nevím zda to brala jako podporu, ale mě osobně dělala radost. Jeden den kdy jsme u chaty opékali buřty jsem ji dokonce pozval k našemu ohništi, ale bohužel mojí nabídky nevyužila, škoda jeden buřt mi zbyl. Zánovní kolo, které jsem si půjčil od manželky utrpělo několik šrámů, ale zjistil jsem, že je to celkem super bike a žádný šmejd, ale nevím co na to řekne až ho uvidí. Snad do pochopí, než jsme odjeli tak jsem jí ho aspoň pěkně umyl. Po celou dobu naší dovolené nám počasí přálo a bylo zcela jasno bez deště, jen foukal studený vítr, ale vzhledem k tomu jak jsme se při šlapání zahřáli nám to vůbec nevadilo. Během celé doby jsem svoje prokleté pravé koleno vůbec necítil, ale přeci jen raději PIM vynechám dám se zpět do běhání raději po lehounku. Takže tímto svým kamarádům a kolegům Petrovi, Ivošovi i Pavlovi děkuji za super dovolenou a ostatním doporučuji mrknout to fotoalba kam jsem umístil nějaké fotky. Tak hodně štěstí v životě a aŤ vám to běhá, plave a jezdí.
