Ahoj čtenáři. Opět vás vítám na svém blogu. Určitě čekáte na super reportáž z Českolipského maratonu, avšak musím vás zarmoutit, nedopadlo to dobře, tedy pro mě. Můj běžecký partner Tučnák s velkou dávkou sebezapření ukončil zdárně maraton. Mě se bohužel můj 3. maraton v životě dokončit nepodařilo. Před závodem jsme byli společně s Tučňákem plni nadšení.
Prostředí v České Lípě bylo super, trať celkem příjemná, dokonce i tempo bylo super. Podporu nám kromě pořadatelů dělal Keke, který tento maraton vypustil. Vše bylo téměř pohádkové, běželi se 4 kola, jedno kolo tedy mělo něco málo přes 10 km. Zejména druhé kolo se nám s Tučňákem vydařilo, tempo jsme drželi velice dobré. Kousek za námi se držel starší muž, který běžel půl maraton a když slyšel jak se s T. dohadujeme o tempu tak nám řekl, že běžíme na 3:37, to byla nádherná informace. Ve strachu, že mi dojde energie jsem ji pravidelně doplňoval prostřednictvím energy gelů. Krátce před zdolání půl maratonu, kdy jsem stále plný sil mě zcela náhle a bez varování přepadá ostrá bolest v pravém koleni. Nejdříve se jedná jen o bolest nárazovou a tak se Tučňáka držím, ale bolest je čím dál častější a tak zpomaluji a vysílám Tučňáka napřed. Probíhám přes občerstvení a zdolávám půl maraton v čase cca. 1:51, ale je to čím dál horší, v některých úsecích třetího kola se bolest stává tak silnou, že musím na okamžik zastavit. Celé kolo přemýšlím, zda maraton dokončit i za cenu možného poškození kolena. Jednoznačně se rozhoduji, že si spravím chuť na PIM a nehodlám se oddělat. Keke nechce věřit, že končím a chvilku mě zkouší přemluvit ať do toho ještě jdu, ale nakonec mě i on podpoří v mém rozhodnutí. Potom tedy nasedáme do auta a dělám podporu T. který toho má jednoznačně nad hlavu, ale nezdolně do toho buší. Při nejbližší příležitosti mu s Kekem vrážíme do ruky tuby energy gelů, které jsou pro mě už zbytečné a jemu pomůžou. Poslední kolo T. zdolává silou morálky, ale zdolává. Je to totiž KING KONG. Ale je jasné, že jsem udělal dobře, když jsem závod ukončil, v závěrečné fázi závodu jsem chtěl T. podpořit a pár set metrů trati s ním uběhnout, ale koleno bolí jako čert. Konec konců bolí i nyní den po závodu. Doufám, že se dám do PIMu dohromady. No tak běhání nyní trošku omezím a budu se více soustředit na plavání. No a nakonec se podívejte sem, to je hodně dobrý, Tučňák si to užívá krátce po doběhu:
Hodně štěstí v životě. Brzy napíšu jak to všechno vypadá.
