Maraton Chemnitz

Hurááá úspěšně jsem dokončil maraton v Chemnitzu. Na místo jsem dorazil podle navigace, kterou jsem si půjčil v práci. Bylo to perfektni, když mi navigace oznámila jste v cíli, tak jsem stál přesně před policejní direkcí v Chemnitzu. Němečtí kolegové mě hned berou do svého vozidla a dovezli mě přímo k prezentaci. Nemusel jsem se o nic starat číslo mi přinesli až do vozidla a zde jsem se i převléknul. Trošku jsem se rozběhal po centru a už jsem stál v davu na startu. Chtěl jsem vyzkoušet jak jak se běží z MP 3, tak si beru starý přehravač od ženy, je v něm zánovní baterie, takže NO Problem. Dále si beru ledvinku s lahví s ionťákem a narvu tam i dva gely. Další gel vymačkám do pusy před startem. A je to tu, běžíme centrem po kostkách, ale brzy se to mění v nějakou strasse a nakonec do parku, co parku to je snad les, ne nebojte není to tak hrozne, ale park je fakt svělý, většina trati vede tímto parkem, který bych přirovnal k pražské Stromovce. První tři kilometry se mi krásně běží podle hudby z MP3, ale hned na začátku v parku hudební produkce končí, ta baterie byla zřejmě hodně zánovní. V parku jsou dvě občerstovačky a v cíli tedy startu se nachází třetí. Celkem se běží 4 kola o vzdálenosti 10,55 km. Zpočátku držím skvělé tempo v průměru 5 min, ve druhém kole se hákuji za jednu dívku, která má velice solidní tempo a vyhovuje mi, po chvíli zjištuji, že tempo se podstatně zrychlilo až na 4:50. Ta holka je drak, když dobíháme do konce druhého kola, tak se mě na něco ptá, samozřejmě německy, zřejmě chtěla vědět zda běžím jen půlmaraton. Tak jí říkám, že běžím full maraton. S radostí přikyvuje a já to beru jako výzvu. Celé třetí kolo se krásně doplňujeme já občerstvovačky probíhám, ona je prochází, ale já na ni počkám, ona mě doběhne a jedeme dál. Zjišťuji, že počet účastníků nějak prořídnul, aha většina běžela jen půlmaraton. Začíná pršet nejdříve jemný déšť, nakonec super slejvák, ale nebylo to nepříjemné, spíše naopak. Pouze vlhká ponožka trošku dřela, ale byl to jen malý puchýřek. Ale ke konci 3. kola cítím, že to tempo dívčiny je na mě fakt rychlé. Do závěru 3. kola mohutně finišuje a vypadá to, že 4. poslední kolo chce absolvovat ještě rychleji, skutečně rychle se mi vzdaluje a já zůstávám osamocen a vysílen. Když se doplazím do parku, tak se cítím fakt pod psa, lahev na zádech mě neskutečně rozčiluje, nefunkční MP3 mě šíleně tíží, při průběhu občerstvovačky si beru banán a zapíjím jej colou. Kombinace asi nic moc, chvilku se mi chce zvracet, ale udržím se. Stopky jsem přestal odmačkávat asi na 31 kilometru. Dávám si závazek, že rozhodně nepřestanu běžet, toho se držím. Na 36 km mě předbíhá človíček s tričkem Polizei Chemnitz, ha konkurent, na chvilku se vybičuji k výkonu a držím se ho, ale nejde to, puls mám 157, ale jaksi tuhé nožky. Nesmírně se těším do cíle, až to skončí. A je to tady dobíhám k cíli, vidím velké digitální hodiny, ale nějak nemohu zaostřit, až při doběhu vidím čas, bruttozeit: 03:46:50, následně zjišťuji nettozeit: 03:45:29. Trošku mě to mrzí, ale na druhou stranu při tom zpomalení v posledním kole, můžu být rád i za tento čas. Zkrátka jsem udělal klasickou maratonskou chybu, na začátku jsem to rozjel a pak jsem na to dojel. Ale nyní přijde to nej, kolegové z německé policie se s mojí maličkostí fotí a pak mě odvádí do cíle, kde si odlupují ze startovního čísla to zadní část s čipem, přejíždí čtečkou a tisknou diplom, tady zjišťuji, že v kategorii M30 jsem na 3. místě a celkově 44, to je docela příjemné. Dostávám žlutou taštiku, dost těžkou - hmm copak tam asi je, posílají mě dál, zde dostanu tričko - velikosti nejsou problém mají jakou si poručíte. Pán triček se mě ptá anglicky odkud jsem, když mu řeknu z Česka, tak hned vesele odpovídá, že zná Prahu, jak milé. Bohužel, náhle se mi udělá jaksi nevolno, vzhledem k německé čistotě není kam si rychle odskočit, hned za tričkama je strom, jehož okolí je vysypáno pískem. Je mi v tu chvíli fakt blbě, nevím čím to může být, pil jsem dost, zpočátku jen vodu, ke konci colu, v průběhu jsem vysál dva gely a snědl půlku banánu, tak proč ? Zvracím ke stromu skutečně pod tlakem, lidé jsou zděšeni, rychle se klidím pryč a mizím na druhou stranu náměstí, kde mám kolegy s policejní dodávkou, zde mám dočasný azyl. Doplňuji tekutiny, ale za deset minut letím ven, je mi zase blbě, v blízkosti nevidím odpadkový koš, prostě nic, hned vedle je stánek s pivem, kde je hromada lidí. Bohužel se vypouštím hned za policejním vozidlem, šííííílený. Můj německý průvodce si mě všímá, ale bere to s humorem, nabízí mi pivo, ne tak to fakt nechci. Hrozný, takhle se před kolegy vyznamenat, to je ostuda. Ale nikdo nic neřeší, tak je to pohoda. Za chvíli je vyhlášení policejního přeboru a tak se jdu podívat jak rychlí jsou němečtí policisté, musím se smát když poznávám tu dívku se kterou jsem běžel větší část maratonu, je to policistka, takže nakonec to byla mezinárodní spolupráce. Poté mě již odvezou zpět na direkci a umožní mi se osprchovat, zázemí zde mají policisté skutečně perfektní, to se musí nechat. Když už jsem na odchodu dostávám ještě navrch sportovní policejní triko a jejich medaili a spoustu dalších upomínkových předmětů. Byl to skutečně krásný den. Co napsat závěrem. Maraton v Chemnitzu můžu doporučit, byl to první ročník, ale organizace velice dobrá, trať až na pár malinkatých kopečků v parku a přeběhu hlavní silnice přes můstek rovinatá, takže zřejmě rychlá a podél trati dost fanoušků. Snad mě ještě pozvou.

Jedu do Chemnitzu

Tak je to tady, je ze mě profík. Jakmile se profláklo, že trochu běhám, tak mi náš tzv. bojař volá a nabízí závody. Minulý týden dorazila nabídka od německé policie - Chemnitz - Krušnohoří. Prý tam pořádají maraton a tak se tam běží nějaké policejní přebory. No mám přijet, dokonce mi dnes volá nějaká paní od německé polizei - česky, ale zdá se, že má německý přízvuk, tak se zeptám, ne? Ona mi říká, já jsem se narodila v Brně, ale už dlouho jsem v Německu. Hmm, to jsou věci. Prý jestli přijedu z houkačkama nebo bez, no vážně ? Sice umím německy říci jen Ultra nach lauf a to jen proto, že mě to naučil Witty, ale snad se tam s klukama domluvím. Tak mi držte palce. Tajný plán 03:40, bojař tvrdí 03:30 jinak mám utrum a budu už do smrti jen šlapat chodník. Jen doufám, že tam nebude Semir Gerchan z Cobry 11.

Pardubická devítka

Zdravím Vás. Minulý týden se mi podařilo dostat se opět na závody a to dokonce pracovně. Byl jsem vyslán abych reprezentoval barvy zaměstnavatele. Jako nováček na současném pracovišti jsem to nemohl odmítnout a vlastně mi to vůbec nevadilo. Bylo mi poskytnuto vozidlo a k tomu ještě dva sportující kolegové, oba Petrové - sportovci, kteří chtějí porovnat svoji fyzičku s ostatními. Takže hurá z Chomutova do Pardubic na Pardubickou devítku (9,6 km), která je součástí Mizuno running cup. A právě součastí tohoto závodu byl i přebor Policie a to jak republikové tak městské. Kde se flákal Vefiš to tedy nechápu, konečně mohl ukázat co v něm je, ale šetří se na Jirkovský crossmaraton. Hurá konečně porovnání se sobě rovnými. Cesta do Pardubic byla dost vyčerpávající včetně objížděk a kolon v Praze, ale dorazili jsme včas a zaregistrovali se. Překvapivě jsme byly toužebně očekáváni a dokonce měli při prezentaci přednost, jééje to bylo řečí :-)). Dostal jsem krásné tričko Mizuno, ale nebylo funkční a tak pěkné, jako to co dostal VlOO1. Beru si samozřejmě tepák, ale při startu v euforii zapomínám zapnout stopky, takže tepy dobrý, čas unknown. Nejdřív jsem se chtěl tak nějak šetřit ale rozběhl jsem to hned na 165 a tak nějak jsem to držel už pořád, tedy někdy až 170. Běželo se příjemných 6 kol, která částečně vedla přes centrum a částečně přes park - tam to bylo fajn. V rámci soustředění jsem již po pátém kole chtěl končit a měl jsem to krásně rozběhnutné, ale pořadatelé mě okamžitě vyslali do dalšího kola, bohužel nějakou tu vteřinku jsem ztratil. V posledním kole se snažím mohutně finišovat, ale přiznám se, že se mi dech už skutečně krátil. Nakonce dobíhám v čase 42:53. Celkově 109. v kategorii Policie 35 mám 11 místo a v kategorii Policie celkově mám 17 místo. Tenhle závod mě zajímá, příští rok byl se chtěl umístit do 5 místa. Rozhodně na to potrénuji. Výsledky zde.

Další běh podél Ohře

Zdravím Vás sportovci. Nevím jak vy, ale já se domnívám, že tento víkend byl, vzhledem k počasí, sportu zaslíbený. Jenže bohužel opět musím nějaký čas věnovat škole a to mi zabránilo zúčastnit se nějakého závodu a porovnat své síly s ostatními. Jak si tak sedím v křesle a sluneční paprsky mě skrze okno lehtají na krku, říkám si, že to nemůžu vydržet. Ačkoli učebnice kriminologie je zajímavá, tak já už se v podvědomí rozhoduji čemu dám přednost, kolo nebo běh. Nakonec pro svoji jednoduchost vítězí běh (i když to kolo bych potřeboval mnohem víc). Cítím, že to chce něco delšího, Vefiše ani nevolám, protože má směnu. No dnes to zmáknu sám. Celkem výjimečně si na cestu beru občerstvení tzn. láhev s oslazeným čajem. Klasicky si to z Kadaně zamířím okolo kláštera přes přehradu na cyklostezku. Už nyní vím, že cesta bude co se týče povrchu v pohodě, neboť část cyklostezky v Klášterci je už dokončena, takže už nehrozí předchozí klopýtání v oraništi. Běží se mi bezvadně a podle očekávání potkávám tu a tam cyklistu, ale popravdě jsem jich očekával více. Směrem do Rašovic mám Ohři po pravé ruce a pohodovým tempem okolo 5 min. dobíhám do Rašovic, kde přebíhám lávku přes řeku a řeku mám nyní nalevo od sebe. Povrch je zde asfaltový, ale doprava mírná. Proběhnu kolem čističky odpadních vod v Klášterci nad Ohří a mířím do jednoho z mála kopečků, které jsou na trati. Proběhnu čtvrtí rodinných domků a mířím z kopečka pod železniční most, ten podběhnu. Všímám si, že zde je již trasa poměrně často značena žlutými cyklo značkami s č. 204. Krátce poté co vběhnu do parku, míjím pomníček připomínající, že zde došlo k tragické události, i když je příjemně, mě tu vždy zamrazí hrůzou. Ale raději dál k běhu, cestičky v zámeckém parku jsou sypané a prima, je tu poměrně dost lidí. Parkem v pohodě proběhnu a dostávám se na jediný kraťoučký úsek kdy přebíhám poměrně frekventovanou silnici a dostávám se do kláštereckých lázní Evženie. Zde normálně obkroužím s Vefišem lázně a stejnou trasou běžím zpět, ale mám chuť běžet dále, tak proč ne. Cyklostezka mě vede dál stále v blízkosti Ohře, nyní i ve společnosti červené turistické značky. Terén je i nadále příjemný víceméně rovinatý, jedná se zřejmě o obslužnou komunikaci pro chataře a zahrádkáře, protože oblast kterou probíhám se mění v chatovou osadu. Kam mé oko dohlédné je chata, některé jsou velice pěkné jiné méně, míjím rozcestník na kterém je vyznačen nejbližší bod Kotvina přívoz 2 km. Hned se rozhoduji, to ještě dám, četnost chat na trase se trošku zmenší, když se těsně vedle mě objeví skály a dostávám se do soutěsky vytvořené řekou. Óoo jak romantické. Skály za nějakou dobu skončí a v dálce vidím zříceninu hradu Šumná. Soutěska se mění v louku a cyklotrasa uhýbá od řeky doprava a pozor do kopce. Strašně mě láká zjistit co na kopci je a tak i když se mi moc nechce tak se do něj pouštím a stojí to za to. Dostávám se opět mezi chaty, ale ty se náhle rozestupují a mě se otvírá v ohybu stezky nádherný výhled na meandr řeky Ohře. Tak tenhle pohled za celý běh stál. Chvíli tady stojím a trochu fotím mobilem, ale začíná mi být zima, takže rychle zpět. Cestu zpět volím stejnou, nakonec uhnout z trasy bych mohl stejně až v Klášterci. Tady nakonec malinko uhýbám, ale jen proto, že čaj v lahvi už mi došel a žízeň je veliká. Zastavím se v restauraci a dám si ke kofole i tatranku. Moc se nezdržuji, naházím to do sebe a valím dál, vzhledem k doplnění energie nemám cestou žádný problém a v dobré pohodě dobíhám do Kadaně. Tepe mi to někde kolem 148 a vím, že můžu klidně běžet dál, jenže se začíná dělat již trošku chladno a sluníčko se sklání za obzor, který se topí v rudé záři. Když doběhnu domu a hodím to do compu na tak jsem trošku zklamán, že to nebylo trošku delší, ale co jsem čekal za 2:15, že ? Celkem mi to dělá 24,62 km v průměru 5:31, takže velká pohoda. Společně s Vefišem se nám v hlavě vylíhnul plán, že zkusíme doběhnout z Karlových Varů do Kadaně. Jestli bude celá trasa takhle příjemná, tak by to neměl být problém. Věšina by měla vést právě podél Ohře a bude končit tímto úsekem. Takže tuto trasu berte jako typ, kdyby jste měli cestu okolo. Můžete to spojit i s masáží v lázních. Doufám, že Vefiš už na zahrádce všechno zasází, okope a pak se zase bude věnovat běhání, protože Jirkovský crossmaraton se blíží a to asi bude bolet bez tréninku. Mějte se fajn.

Zač je v Pardubicích

perník jsem nezjistil, ale už vím jak se v Pardubicích běhá. Běhá se tady moc dobře. Popravdě se mi ráno vůbec do Pardubic nechtělo, nevím čím to bylo, možná dlouhou procházkou po Petříně, kterou jsem zvládnul den před tím se svojí drahou polovičkou a možná to bylo tím, že klasická poučka zní, když se vám někam nechce, tak to většinou dobře dopadne. Při odchodu mě netěší telefonát mé maminy, která mi oznamuje, že v Kadani leje jako z konve, ale momentálně vyrážím z Prahy - Opatova a z nebe nic nepadá tak jsem v klidu. Společně s Jardou, Marcelou a jejich malou dcerou vyrážíme směr Pardubice. Jarda je poněkud neklidný, protože je to po dlouhé době jeho první závod a vůbec první půlmaraton. Uklidňuji ho, že to zvládne. Do Pardubic dorážíme celkem brzy okolo půl desáté a míříme do Duhové arény, kde je prezentace, vše funguje dobře, takže za chvilku je vše hotovo. Potkávám Koyamu ale prohazujeme jen pár vět. Marcela společně s Adélkou se již těší na mini závod 2 km, který předchází našemu "velkému" půlmaratonu. Stále se společně s Jardou snažím zvolit to pravé oblečení pro závod, zdá se mi dost chladno a jsem poměrně dost oblečený a z pohledu na některé závodníky mi běhá mráz po zádech. Jsou oblečeni dost lehce, ale asi vědí proč. Nakonec se rozhoduji pro dlouhé elasťáky a krátké tričko. Krátce před startem tak předávám bundu Marcele. Jarda si nechává nahoře tričko s dlouhým rukávem. Prezident Klaus běžcům popřeje hezký závod a potom už zřejmě spěchá za Čunkem, neboť KDU-ČSL má v Pardubicích sjezd, stejně jako běžci :-) Startuji své Sigmy s tím, že budu počítat čas na kilometr. Bohužel kilometrovníky mi tak nějak unikají, takže to později vzdávám. Tempo udržuji volné i když bych se tak rád rozeběhl, ale Jarda si tempo pochvaluje, takže není co řešit. Asi na třetím kilometru dobíháme Koyamu, který si to evidentně jen tak šolíchá. Hned si říkám v duchu, když se ho zaháknu tak nemůžu nic zkazit. Takže Jardu poučím, poté co mu Koyamu ukážu: Toho se drž a bude to v suchu. Koyma kilometrovníky snad cítí a tak nám přesně referoval, na jakem kilometru jsme a jaký čas máme. No bylo to stále plus mínus nějaká vteřinka - 5 min/km. Většinu závodu to vypadalo tak, že jsme si skutečně přišli jen popovídat. Opravdu, většinu půlmaratonu jsme prokecali a Koyama se dobře bavil, že to tempo, kdy si povídáme a předbíháme další běžce se mu moc líbí. Chvilinku jsem měl strach, že nás nechá na holičkách, když kolem probíhali afričtí kolegové, ale ostřejším tempem než mi, Koyama se chvilku zdál, že ho zahákuje, ale nakonec se mu nás zželelo a táhnul nás dál. Jarda během výkonu moc nemluví, ale bez debat se drží a na nic si nestěžuje - no jsem překvapen. V posledním kole jsem však začal mít pocit, že už bych měl zrychlit a tak jsem tempo trošku přiostřili. V tu chvíli potkávám běhacího kamaráda Papaayu se kterým jsem absolvoval Night run chvilku se nás drží, ale naše tempo se mu zdá ostré a tak se s námi po chvilce loučí. Ač mě Koyma varuje, tak zrychluji a pouštím se do úniku, na radu Koymay se na poslední občerstvovačce nezdržuji a utíkám. Bláhově jsem si myslel, že bych to mohl stihnout pod 01:40:00 ale je to hloupost. Míjím jednoho běžce za druhým, tu a tam mrknu na tepák a lítá to tam okolo 165-167 cítím se celkem dobře. Finiš se blíží a tak zrychluji, do cíle dobíhám s časem 01:43:48 a jsem spokojen. Splnil jsem si předsevzetí a udělal osobák. Aniž jsem to tušil Koyama také zafinišoval a držel se jen kousíček za mnou. Jarda má jen o minutku horší čas, takže na první půl maraton a první závod po dlouhé době je to skvělý čas. Pardubický půl maraton se skutečně vydařil. I počasí nám přálo, neboť déšť se spustil až po závodě. Skvěle jsem si zazávodil a mám obrovskou chuť do běhání. Tímto ti Koyamo opravdu moc, moc děkuji - připadal jsem si jak pod dohledem zkušeného trenéra. Že bych začal využívat tvých služeb častěji :-)) ? Na počest fotečka taky s Koyamou, ovšem na triatlonu v Karových Varech.

Terénní půlmaratonek

Zdravím všechny čtenáře blogu. Poslední dobou moc nepublikuji, sakra nevím jak je to možné, musím se polepšit. Stále běhám a mám před sebou vidinu nejbližšího závodu na který se chystám a to Pardubický půlmaraton tedy ne že bych vše podřizoval přípravě na tento závod, ale běhám trošku víc. Taky na tento závod přivezu Jardu, který by rád prvně zdolal půlmaraton v rámci závodu a určitě by chtěl zaběhnout nějaký pěkný čas, tak uvidíme. Já bych se rád propadnul aspoň pod hranici 1:45 no snad si moc nefandím. Popravdě by to byl můj osobáček. Snažím se postupně připravit na Moraviamana, ale počasí, no možná spíše moje lenost, mi neumožnuje najezdit potřebné kilometry, které by se mi na Moraviamana dost hodily. Plánoval jsem jezdit do práce a zatím mi to vyšlo jednou a jednou se mi povedlo projet se okolo Nechranické přehrady. Takže nic extra, jenže na sněhu mě to fakt nebavilo a stále se mi zdá ráno dost velké chladno. No snad se překonám a trošku to rozjedu. Computer mi nyní ukazuje Total distanc 87 km. Kdyby se do konce dubna zadařilo najet 500, tak by to bylo super. Jak jednou psal Vl001, prý stačí mít 600, tak to snad stihnu :-)) V duchu mimochodem přemýšlím jak to ten Vl001 dělá, že to tak pěkně všechno stíhá. Ale je fakt, že kdybych si vyjel aspoň na hodinku tak tam těch 30 natočím. No ale proč také píšu, chci si všem bloggerům, kteří neradi běhají sami jako já "postěžovat" můj běžecký partner Vefiš se rozhodl rošířit si obzory a vrhnul se na zahradničení. Tedy nemám mu to za zlé, ale běhání trošku zanedbává to je pravda. Zřejmě aby odčinil své hříchy, tak mi naplánoval delší trail run. Jehož mapu vidíte. Setkávám se na našem obyklém místě a já již z dálky vidím Vencovi nové botky Asics, jsou krásně sněhobílé. Vyrážíme klasicky přes Kadaňský stupeň a Vefiš mě hned žene do kopce a navíc terénem a přes keře, no zkrátka jeho oblíbené trasy. On je spíše orientační běžec a já spíše asfalťák neboli cyklostezkokvalitopešinář. Poprvé si vydechuji až v Kadaňské Jeseni, kde mě bere na milost a další část trasy vede po asfaltu, ale v podstatě kopírujeme modrou turistickou značku, ale jak jinak opět do kopce. Zdoláváme podhůří Doupovských hor. Kopec přes Zvoníčkov je skutečně výživný a nepomáhá ani mantra: Kopec je kamarád. Nakonec se úspěšně dostáváme bez zastavení až k rozcestí turistických tras, volíme tu modrou, tedy stále po asfaltu, nyni již však z kopce a to až k obci Vlkáň. Vzhledem k tomu, že kopírujeme hranici vojenského prostoru není divu, že nás mine krátká kolona vojenských vozidel, už jsem myslel, že je to snad tank, ale nakonec jen dvě Tatry. Sotva kopec seběhneme Venca velí na ústup a to co jsme právě seběhli zase vybíháme. No mě snad omejou. Opět se úspěšně dostáváme k rozcestí a volíme zelenou značku. Ta nás zavede na pole a sem tam je tu louže a Vencovi nové boty dostávájí zabrat - aspoň je pokřtil. Zelená stezka by nás táhla až kdoví kam a tak se rozhodujeme jí opustit. Po chvíli se nám podaři opět přes pole doběhnout do vesničky Rokle. Zde už se občerstvuji, neboť energie mě začala opouštět a Venca taky nevypadá svěží, navíc ho ty boty trochu dřou, njn jsou nové !! Okolo lomu a přes vesničku Želina se nám daří seběhnout k řece Ohři a Kadaň už je na dosah. Tady se nacházím v mírném transu, přemýšlím si o svých věcech, ani si neuvědomuji, že jsme právě podběhli železniční most a v podstatě dorazili do města. Opět se probouzím až na mostě, ale již silničním, který přeběhneme. Tenhle pohled z mostu mám moc rád a vždycky si ho užívám když jedu přes most na kole. Dál pokračujeme již v Kadani podél řeky po hradem a úspěšně náš více jak půlmaratonek završujeme u kláštera. Protože se rádi odměníme a máme hroznou žízeň tak se v nedaleké hospůdce hydratujeme jedním velkým plzeňským. Mimochodem Venca si pěkně odřel paty, ale on to nevzdá a určitě si brzy dáme něco delšího. Tak doufám, že se v Pardubicích uvidíme !! Ahoj.

Nejen běhání