Tak teda jedeme. Po Kbelské desítce jsem nějak přišel k chuti a co víc, i počasí nám přeje. Ovšem ten samý den, kdy se běželo, jsem vylákal Tučňáka do blízké hospůdky a celý závod i atmosféru jsem mu popsal, bylo vidět, že mu vlhnou oči, ale naplánovali jsme spoustu dalších akcí, takže nic není ztraceno. Tedy neděli jsem strávil v práci a ani v pondělí jsem jsem toho moc nenaspal, ale Kekeho nabídce na podvečer strávený ve fitku jsem nemohl odolat. Nakonec jsme zmákli benchpress a k tomu bicepsy. To mi Keke namasíroval ego již v šatně, když mi říkal, že jsem skvělý a jaký jsem to měl krásný čas a také, že on ze mě toho triatleta udělá. Vzápětí mě hnal kvůli rozcvičení na hrazdu, neboť to je jeho oblíbená disciplína. Zcela bez ostychu se zavěšuje a v klidu dělá deset shybů, ale jen kvůli mě tak málo. Já se na hrazdu bezvládně zavěšuji a končím na šestém, pak už to jde jen z kopce. Pak už pana Godzzilu jak mu přátelsky říkám proháním, ale odměnou je mi radost, kterou má ze svého napumpovaného bicepsu.
Úterý se jeví také sportovně, tedy ráno trávím učením, ale po obědě mám domluvené plavání s Kekem. Bohužel, jemu to nevychází, ale já se bazénu nevzdám a je z toho pěkných 1900 metrů. Plavání se mi líbilo a protože jsem v dobrém rozmaru, zastavuji se na Budějovické, že se podívám do cykloprodejny, zda nemají něco pěkného. No a mají. Zaujal mě bezdrátový cyklocomputer Sigma 1200. Mám krátce nové kolo, takže computer by se hodil. Tak ho beru, dávám prodavači peníze a v metru už studuji návod. Doma jsem ho chtěl samozřejmě hned namontovat. Ale Keke už mě láká na podvečerní spinning, tak do toho jdu. Lehce protáhneme svaly a už sedíme na rotopedech. Keke vypadá úplně v pohodě, tedy potí se, potí, ale já se vyloženě trápím, nedávám to najevo, ale dvacet minut před koncem už se modlím ať to skončí. Sporttester jsem měl a lítalo mi to chvílemi i na 175, hrůůůza. Jak to ty ženský okolo dělají, že jsou v klidu?!
A je tu středa a jak říká klasik, je ho tam třeba. Takže montuji computer na kolo a protože mi slunce pálí na záda, tak kolo hned osedlám. Opět se trápím. Jedu přes Říčany do Tehova a zpět, nakonec je z toho slušných 40 km, prvních v tomto roce, viz. foto. Průměrná rychlost 23:24 km/h. Dobrá je to první vyjížďka a navíc pěkně cítím stehna ze spinu, ani se mi do kopců nechtělo ze sedla. Proklínám Kekeho. Sotva slezu z kola a dám se dohromady, píšu radostně Tučňákovi a ten mě láká na něco tajemného ven. Setkáváme se před domem a on v ruce třímá model letadla. Na nedaleké louce mi potom předvádí vrcholnou akrobacii alá Petr Jirmus. http://www.youtube.com/watch?v=JbuR6PRK1W8 Fakt pěkné. Projížďku mi samozřejmě tiše závidí, ale hned mě nahlodává, že bych si měl jít ještě zaběhat. Ale já místo toho vytahuji z batohu svačinku a T. na mě nevěřícně zírá. No co dodružuji stravu, každé tři hodiny něco malého. Bylo mu jasné, že to už na běhání nevypadá. Ale po příchodu domů se ve mě něco zlomí. Začíná se smrákat, ale obloha je jasná, snad to světlo ještě hodinku vydrží. I se svačino v útrobách jsem vyrazil do Milíčovského lesa, potkal spoustu běžců a bylo z toho nádherných 45 min. běhu. No není to krásné. A to jsem ještě stihnul zajít večer s Kekem na jedno.
Hmm středa nevypadá dobře, vlhký chodník, vlhké silnice, na kolo se mi nechce. A taky si říkám, že bych se mohl začít taky učit, tak jo, nejen sportem živ je člověk. Keke mě láká do fitu, ale nevyjde to, vždyť je MDŽ. Takže večer trávím ve společnosti manželky. Zkrátka regenerační den. Já vím píšu dlouze, ale zatím mě to baví, snad to vydrží. Mrkněte se do fotoalba, budu se snažit tam pravidělně přidávat fotky. No v sobotu jsem chtěl pokořit Pečeckou desítku, ale bohužel, jsem v práci, tak si to užijte za mě.
Tak vás všechny zdravím a děkuji za podporu blogu, každý příspěvek vítám. Ahoj Lasky
Žádné komentáře:
Okomentovat