8.4.07

Maraton Česká Lípa

Ahoj čtenáři. Opět vás vítám na svém blogu. Určitě čekáte na super reportáž z Českolipského maratonu, avšak musím vás zarmoutit, nedopadlo to dobře, tedy pro mě. Můj běžecký partner Tučnák s velkou dávkou sebezapření ukončil zdárně maraton. Mě se bohužel můj 3. maraton v životě dokončit nepodařilo. Před závodem jsme byli společně s Tučňákem plni nadšení.

Prostředí v České Lípě bylo super, trať celkem příjemná, dokonce i tempo bylo super. Podporu nám kromě pořadatelů dělal Keke, který tento maraton vypustil. Vše bylo téměř pohádkové, běželi se 4 kola, jedno kolo tedy mělo něco málo přes 10 km. Zejména druhé kolo se nám s Tučňákem vydařilo, tempo jsme drželi velice dobré. Kousek za námi se držel starší muž, který běžel půl maraton a když slyšel jak se s T. dohadujeme o tempu tak nám řekl, že běžíme na 3:37, to byla nádherná informace. Ve strachu, že mi dojde energie jsem ji pravidelně doplňoval prostřednictvím energy gelů. Krátce před zdolání půl maratonu, kdy jsem stále plný sil mě zcela náhle a bez varování přepadá ostrá bolest v pravém koleni. Nejdříve se jedná jen o bolest nárazovou a tak se Tučňáka držím, ale bolest je čím dál častější a tak zpomaluji a vysílám Tučňáka napřed. Probíhám přes občerstvení a zdolávám půl maraton v čase cca. 1:51, ale je to čím dál horší, v některých úsecích třetího kola se bolest stává tak silnou, že musím na okamžik zastavit. Celé kolo přemýšlím, zda maraton dokončit i za cenu možného poškození kolena. Jednoznačně se rozhoduji, že si spravím chuť na PIM a nehodlám se oddělat. Keke nechce věřit, že končím a chvilku mě zkouší přemluvit ať do toho ještě jdu, ale nakonec mě i on podpoří v mém rozhodnutí. Potom tedy nasedáme do auta a dělám podporu T. který toho má jednoznačně nad hlavu, ale nezdolně do toho buší. Při nejbližší příležitosti mu s Kekem vrážíme do ruky tuby energy gelů, které jsou pro mě už zbytečné a jemu pomůžou. Poslední kolo T. zdolává silou morálky, ale zdolává. Je to totiž KING KONG. Ale je jasné, že jsem udělal dobře, když jsem závod ukončil, v závěrečné fázi závodu jsem chtěl T. podpořit a pár set metrů trati s ním uběhnout, ale koleno bolí jako čert. Konec konců bolí i nyní den po závodu. Doufám, že se dám do PIMu dohromady. No tak běhání nyní trošku omezím a budu se více soustředit na plavání. No a nakonec se podívejte sem, to je hodně dobrý, Tučňák si to užívá krátce po doběhu:

Hodně štěstí v životě. Brzy napíšu jak to všechno vypadá.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jirko, najväčšie umenie je odísť, keď to ďalej nejde a zbytočne sa nezraniť.
A Ty si to zvládol. Ubehol si krásnych 26 km, úplne v pohode. Teším sa na Tvoj výkon na PIMe...!

Keke

Lasky řekl(a)...

Kekenátore, ty jsi tam byl, ty jsi to viděl, že to bylo dobré...? Musíte být na mě nyní hodní.

vefis řekl(a)...

Jiří, jsi prostě bourák. Každý má své hranice a každý má vědět kdy má dost.
Je velké umění překonat krizi, ale ještě věčí umění je sportovat s rozumem. Ty jsi to dokázal a máš můj obdiv. Tak se brzy uzdrav nadupanče.

Anonymní řekl(a)...

Jirko držím palce, ať je to jen dočasná záležitost.
Witty

m.thums řekl(a)...

Nic se neděje, příště to zvládneš, když to nejde tak to prostě nejde,já toho měla na konci také plné zuby :-))

m.thums řekl(a)...

měl....:-)), česká němec, sakriš

Vl001 řekl(a)...

Lepší je vzdát o jeden závod víc, než se snažit zbytečně dokončit:-) Snad taky poznám, až bude lepší vzdát. Asi ani nejde dokončit vše. Ani ve sportu, ani v životě...