Maraton Chemnitz

Hurááá úspěšně jsem dokončil maraton v Chemnitzu. Na místo jsem dorazil podle navigace, kterou jsem si půjčil v práci. Bylo to perfektni, když mi navigace oznámila jste v cíli, tak jsem stál přesně před policejní direkcí v Chemnitzu. Němečtí kolegové mě hned berou do svého vozidla a dovezli mě přímo k prezentaci. Nemusel jsem se o nic starat číslo mi přinesli až do vozidla a zde jsem se i převléknul. Trošku jsem se rozběhal po centru a už jsem stál v davu na startu. Chtěl jsem vyzkoušet jak jak se běží z MP 3, tak si beru starý přehravač od ženy, je v něm zánovní baterie, takže NO Problem. Dále si beru ledvinku s lahví s ionťákem a narvu tam i dva gely. Další gel vymačkám do pusy před startem. A je to tu, běžíme centrem po kostkách, ale brzy se to mění v nějakou strasse a nakonec do parku, co parku to je snad les, ne nebojte není to tak hrozne, ale park je fakt svělý, většina trati vede tímto parkem, který bych přirovnal k pražské Stromovce. První tři kilometry se mi krásně běží podle hudby z MP3, ale hned na začátku v parku hudební produkce končí, ta baterie byla zřejmě hodně zánovní. V parku jsou dvě občerstovačky a v cíli tedy startu se nachází třetí. Celkem se běží 4 kola o vzdálenosti 10,55 km. Zpočátku držím skvělé tempo v průměru 5 min, ve druhém kole se hákuji za jednu dívku, která má velice solidní tempo a vyhovuje mi, po chvíli zjištuji, že tempo se podstatně zrychlilo až na 4:50. Ta holka je drak, když dobíháme do konce druhého kola, tak se mě na něco ptá, samozřejmě německy, zřejmě chtěla vědět zda běžím jen půlmaraton. Tak jí říkám, že běžím full maraton. S radostí přikyvuje a já to beru jako výzvu. Celé třetí kolo se krásně doplňujeme já občerstvovačky probíhám, ona je prochází, ale já na ni počkám, ona mě doběhne a jedeme dál. Zjišťuji, že počet účastníků nějak prořídnul, aha většina běžela jen půlmaraton. Začíná pršet nejdříve jemný déšť, nakonec super slejvák, ale nebylo to nepříjemné, spíše naopak. Pouze vlhká ponožka trošku dřela, ale byl to jen malý puchýřek. Ale ke konci 3. kola cítím, že to tempo dívčiny je na mě fakt rychlé. Do závěru 3. kola mohutně finišuje a vypadá to, že 4. poslední kolo chce absolvovat ještě rychleji, skutečně rychle se mi vzdaluje a já zůstávám osamocen a vysílen. Když se doplazím do parku, tak se cítím fakt pod psa, lahev na zádech mě neskutečně rozčiluje, nefunkční MP3 mě šíleně tíží, při průběhu občerstvovačky si beru banán a zapíjím jej colou. Kombinace asi nic moc, chvilku se mi chce zvracet, ale udržím se. Stopky jsem přestal odmačkávat asi na 31 kilometru. Dávám si závazek, že rozhodně nepřestanu běžet, toho se držím. Na 36 km mě předbíhá človíček s tričkem Polizei Chemnitz, ha konkurent, na chvilku se vybičuji k výkonu a držím se ho, ale nejde to, puls mám 157, ale jaksi tuhé nožky. Nesmírně se těším do cíle, až to skončí. A je to tady dobíhám k cíli, vidím velké digitální hodiny, ale nějak nemohu zaostřit, až při doběhu vidím čas, bruttozeit: 03:46:50, následně zjišťuji nettozeit: 03:45:29. Trošku mě to mrzí, ale na druhou stranu při tom zpomalení v posledním kole, můžu být rád i za tento čas. Zkrátka jsem udělal klasickou maratonskou chybu, na začátku jsem to rozjel a pak jsem na to dojel. Ale nyní přijde to nej, kolegové z německé policie se s mojí maličkostí fotí a pak mě odvádí do cíle, kde si odlupují ze startovního čísla to zadní část s čipem, přejíždí čtečkou a tisknou diplom, tady zjišťuji, že v kategorii M30 jsem na 3. místě a celkově 44, to je docela příjemné. Dostávám žlutou taštiku, dost těžkou - hmm copak tam asi je, posílají mě dál, zde dostanu tričko - velikosti nejsou problém mají jakou si poručíte. Pán triček se mě ptá anglicky odkud jsem, když mu řeknu z Česka, tak hned vesele odpovídá, že zná Prahu, jak milé. Bohužel, náhle se mi udělá jaksi nevolno, vzhledem k německé čistotě není kam si rychle odskočit, hned za tričkama je strom, jehož okolí je vysypáno pískem. Je mi v tu chvíli fakt blbě, nevím čím to může být, pil jsem dost, zpočátku jen vodu, ke konci colu, v průběhu jsem vysál dva gely a snědl půlku banánu, tak proč ? Zvracím ke stromu skutečně pod tlakem, lidé jsou zděšeni, rychle se klidím pryč a mizím na druhou stranu náměstí, kde mám kolegy s policejní dodávkou, zde mám dočasný azyl. Doplňuji tekutiny, ale za deset minut letím ven, je mi zase blbě, v blízkosti nevidím odpadkový koš, prostě nic, hned vedle je stánek s pivem, kde je hromada lidí. Bohužel se vypouštím hned za policejním vozidlem, šííííílený. Můj německý průvodce si mě všímá, ale bere to s humorem, nabízí mi pivo, ne tak to fakt nechci. Hrozný, takhle se před kolegy vyznamenat, to je ostuda. Ale nikdo nic neřeší, tak je to pohoda. Za chvíli je vyhlášení policejního přeboru a tak se jdu podívat jak rychlí jsou němečtí policisté, musím se smát když poznávám tu dívku se kterou jsem běžel větší část maratonu, je to policistka, takže nakonec to byla mezinárodní spolupráce. Poté mě již odvezou zpět na direkci a umožní mi se osprchovat, zázemí zde mají policisté skutečně perfektní, to se musí nechat. Když už jsem na odchodu dostávám ještě navrch sportovní policejní triko a jejich medaili a spoustu dalších upomínkových předmětů. Byl to skutečně krásný den. Co napsat závěrem. Maraton v Chemnitzu můžu doporučit, byl to první ročník, ale organizace velice dobrá, trať až na pár malinkatých kopečků v parku a přeběhu hlavní silnice přes můstek rovinatá, takže zřejmě rychlá a podél trati dost fanoušků. Snad mě ještě pozvou.