Počasí nám přeje

Tento týden se jeví jako velice zdařilý. Úspěšně se mi podařilo najet další kilometry na kole. V pátek ráno, sotva slyším jak žena zavře dveře a odchází do práce, vyhlížím z okna ven a zdá se, že přichází další slunný den. Opět tedy nasedám na kolo a vyrážím na silnice. Zrovna vynáším kolo ze vchodu a zvoní mi telefon, zpráva od Kekeho, že jdeme odpoledne plavat, je 8.30 hod. a tak potvrzuji, už budu z kola jistě dávno zpátky. Původně jsem se domníval, že urazím tak 50 km, ale netuším, že to bude o něco více. V podstatě se motám v blízkosti Prahy, ale nevěděl jsem, že je to tady tak krásné. Některé trasy už mi loni ukázal Tučňák, ale nechtěl jsem objíždět jen ty původní a tak se s mapou v kapse vydávám do neznáma. Z Jižního města jedu zhruba po této trase: Horní Měcholupy, Dubeč, Koloděje, Křenice, Babice, Mukařov, Vyžlovka, Jevany, Struhařov, Tehov, Říčany a zpět do Prahy.

Při návratu ku Praze jsem již dost down, když vyjíždím kopec od Křeslic na Háje, tak už melu z posledního, je mi jasné, že jsem stravu hrubě podcenil, ale cestou jsem se nechtěl nikde zdržovat obědem a domníval jsem se, že dvě müsli tyčinky a ionty postačí. Když v čase 03:08 hod. dorážím k domu, tak mám na tachometru hodnotu 71,63 km, průměrná rychlost činí 22.3. Já vím, není to nic extra, ale přeci jen je to druhá jízda v této sezóně. Rozhodně se mi však nechce do plavání, nohy se mi trochu třepou a na běhání se taky necítím. Doma něco málo sním a dám se trošku dohromady, pak si přece jen říkám, že to plavání by mi mohlo i pomoci, hlavně studená voda na regeneraci nohou. Na smluvené místo tedy dorážím, Keke už čeká a doráží i další zájemce o plavání z fóra behej.com. Má nick Žula a taky by rád triatlon. V bazéně tedy plaveme a Keke nám upravuje techniku, když skončíme, tak se skutečně cítím lépe. Udělal jsem tedy nakonce dobře.

Večer se ještě na chvilku scházím s Tučňákem a popisuji své zážitky, má radost jak mi to šlape. Ale únava doléhá plnou silou, jdu si lehnout na mě nezvykle brzy. Ráno nohy cítím, ale jde to. Sobota je pracovní a to celá až do neděle, z aktivity mě vytrhne jen Kekeho zpráva, že jdeme cvičit a běhat. O.K. v neděli ráno dorážíme do fitness BBC na Chodově, bohužel vzhledem k tomu, že jsem spěchal z práce domů a hned cvičit, tak jsem nechal doma čip určený ke vstupu do fitu. Slečna za barem mě ani přes naléhání Kekeho nepouští, zkrátka bez čipu nemám nárok. Jsem rozčarován, za NEMALÉ vstupné, jsem očekával větší ochotu. Posilovna zeje prázdnotou a ta paní u recepce nikoho neobsluhuje, ale přesto mi nevychází vstříc. Smůla. Ještě, že do šatny čip nepotřebuji. Takže jdeme do běhacího ohozu a vyrážíme do nedalekého Kunratického lesa. Zapomněl jsem i hodinky, takže běžíme naprosto pohodovým tempem a já Kekemu cestou stále něco vyprávím. Cestou potkáváme spoustu běžců různého věku. Po doběhu si ještě užijeme sauny, která je přímo v šatně. Oběma nám přichází zpráva od Tučňáka, že si ráno skvěle zaběhal, výborně, to znamená, že se dostává do formy a zapojí se opět do společných výběhů. Skutečně příjemný den. Když pěkný, tak pěkný. Jedem se ženou, do Průhonic do parku, na krátké cestě kterou musíme urazit autem, potkáváme neuvěřitelné množství cyklistů. Snad celá Praha si vyjela na kole. Na každém pátem metru komunikace je kolo. Navštěvu parku v Průhonicích doporučuji, moc se mi tu líbilo. Je zde i vhodné místo na běhání, ale nesmíte vběhnout hlavní branou, kde se vybírá vstupné, ale některou z bočních, jak se podařilo i kdysi mě. Cesty měkké, pro běh ideální, ale na druhou stranu zde bylo dost lidí se psy. Zkuste, uvidíte. Po nádherné procházce v parku již skoro odcházíme a náhle vidím, že se k nám blíží běžec, nějaký povědomý. No jo, je to Miloš Škorpil, na chvilku se zastavuje, má v ruce fotoaparát a fotí okolí. Pozdravím a zeptám se kolik dnes naběhal, prý 60 km, hmmm, prostě pěkný den. Hned vyráží dál. Pak ho ještě potkávám na chodníku v Průhonicích, kde se občerstvuje. No je v pohodě.

Na internetu zjišťuji, že počasí má být i nadále vlídné, tak uvidíme co nám přinese další týden.

Tak sportu zdar, ať se vám v životě daří. Lasky