sejdeme se na Brumlovce

Ahoj. Je to tak, další týden uběhnul a já nasbíral další příspěvky pro svůj blog. Po 1/2 PIM jsem zjistil, že mě děsně bolí nohy. To ovšem nebránilo mým běžeckým spolupartnerům Kekemu a Tučňákovi, mě hned následující den vyzvat na běh. O.K. prý se to musí rozběhat, tak proti tomu nic nemám. Dopadlo to tak, že mě pěkně protáhli, kdepak ohledy na mě nebrali. Přidal se k nám i další běžec Pavel, kterého jsem už zmiňoval jako drtiče běžícího pásu, mimochodem podal na 1/2 PIM zdrcující výkon 01:34:38 Tak tady vidíte v reálu, že se dá natrénovat i na běžícím pásu, ale pro mě osobně by to nebylo tak zábavné. Pro Pavla to byl skutečně jen výběh a o T. s K. ani nemluvím, Keke si mě stále dobíral, že s tím časem co jsem předvedl na 1/2 PIM by se se mnou vůbec neměli bavit, natož trénovat. Když jsem vycházel z domu, cítil jsem stehna a kolena jako hrom a skutečně jsem zpočátku uvažoval o návratu domu a jiné formě regenerace, hlavou mi blesklo, že sauna by byla to nejlepší. Tučňák mě však šetřil a úvodní tempo se nedalo nazvat ani joggingem, spíše rychlou chůzí a já jsem chápal pocity starších lidí trpících artrózou. Ale dopadlo to dobře nohy se skutečně rozběhaly a domů jsem se již vracel v pohodě.
Večer mě manželka nalákala do kina na film 300: Bitva u Thermophyl, mrkněte sem http://www.csfd.cz/film/221337-300-bitva-u-thermopyl-300/trailer/ . Mě osobně se ten film líbil, je to tedy krvák, to jo, ale bojové scény se mi zdály velice propracované. Vedle mě seděl v křesle asi 12-letý klučina a při některých scénách si zakrýval oči, vedle chlapce seděla jeho matka a já jsem ke konci filmu přemýšlel proč ho tam vlastně brala. No nejsem já moralista ?!
Po pracovním dni si jdu ráno opět zaplavat a pořizuji skutečně sexy záběry plavajícího T. viz. http://www.youtube.com/watch?v=_EIxa2tbdGk , nádhera. Odpoledne si mě, vzal do parády Keke znovu a ukázal mi co jsou úseky, ne že bych nevěděl co to je, ale nikdy se mi do toho moc nechtělo. Keke mi ukázal své tajné místečko v Milíčovském lese, kde má naměřený kilometr a náhle se v něm probudil jeho sportovní duch a snažil se na rovinkách nasazovat ostré tempo, což samozřejmě dopadlo tak, že jsme skončili nadmíru unaveni, ale příjemně.
Jelikož jsem na víkend naplánoval výlet se ženou do oblasti Rakovníka na horských kolech, musel jsem vyrazit do Kadaně pro svůj bike a při té příležitosti jsem konktaktoval i Vefiše, kterému jsem slavnostně předal džíny, které si u mě nechal na 1/2 PIMu. Měl z nich takovou radost, že mi sdělil, tajnou informaci, stala se z něj mediální hvězda, možná tím rozbiju naše křehké přátelství :-)), ale to musíte vidět: http://www.nova.cz/zpravy/?83c=%7Ekrimi%7E&83e=DO7991&ex7991=lupici-byli-hvezdami-policejni-kamery&play=1 . No jo i takhle vypadají triatleti a budoucí maratonci. Tak se snad nezlobíš Venco.

Bohužel se mi stala nepříjemná věc, že jsem na parkovišti nechal svítit světla svého vozidla a zjistil jsem to až v době, kdy už nešlo nastartovat, ale rodina pomohla, takže po nabití baterie jsem mohl s bikem na zádi vyrazit směr Praha, takže díky strejdo !!! To by ani nebyl Keke, kdyby nezkusil zda něco podnikneme. Sotva přijíždím domů a uložím kola, tak se protáhnu kolem ženy, která jen mávne rukou. Nechápe naše bláznovství. Keke chce dosáhnout titulu PIM king a zřejmě se tomu snaží podřídit přípravu, no proč ne, se slovy dnes nejméně 13 vyrážím z Kateřinek a bloudíme po okraji Prahy v blízkosti Křeslic a Pitkovic. Mě z toho nakonec vyšla 15-ka, Keke o něco méně, ale jsme navýsost spokojeni. Pokud se chci na maraton do České Lípy aspoň trošku připravit, tak to chce něco naběhat. Sobotní výlet na kolech do Rakovníku se nekoná, protože se nám zkrátka nechce a využijeme sobotní ráno k lenošení v posteli, ale odpoledne si to vynahrazujeme vyjížďkou za Prahu v délce 20 km, pro mě nic moc, ale žena má velkou radost, hlavně druhý den. Říkala něco ve smyslu, že to její kolo snad nemá sedlo nemá sedlo a chodí jako správný kovboj. Ale i přesto jedeme na výlet do Prachovských skal. Den je nádherný a prostředí ještě více. V životě jsem tu nebyl, ale líbilo se mi zde. Nevím jak je to možné, ale cestou po modré značce, nebyla žádná pokladna, skutečně. Až při odchodu z oblasti P. skal zjištuji, že se platí vstupné 50,-Kč, to když přes kasu jdeme pryč. Chvilku jsem přemýšlel, zda bych přeci jen neměl vstupné zaplatit zpětně, no co myslíte, neudělal jsem to. Doufám, že mě nezavrhnete. Ale kdo jste zde ještě nebyl, tak neváhejte a jeďte na celodenní výlet, opravdu to stojí za to: http://www.prachovskeskaly.com/zajimava_mista.php . Domů docházím unavený z celodenního ťapkání po skalách, schodech, schůdcích, průrvách a jiných skalních úkazech. Keke volá a zkouší mě naťuknout na běh, když nakonec přikývnu, tak se stahuje, a odvolává běh až na druhý den ráno. O.K. jsem rád, že si můžu dáchnout, dám si výživnou večeři, kterou mi žena připraví a přichází SMS od Tučnáka s výzvou k nočnímu běhu, aneb jak říká T. "po anglicky" Night Run=NR. SMS bylo víc a zaneprázdněný T. mi píše něco ve smyslu 20+, já hlupák to chápu jako od 20.00 hodin výše, rozumím má rodinu a vyhovuje mu to později. Nakonec se tedy scházíme před domem a T. vypadá velice profesionálně, ale nechápu proč má opasek s lahví. Za chvilku mi to vysvětlí, 20+ nemá význam časový, panebože on chce dát půl maraton. Až po deseti minutách běhu mi dochází, že žena doma čeká, že se vrátím tak za 30 min. po osvěžujícím, lehce společenském běhu. Bohužel jsme již trochu dále a tak i přesto, že T. mi navrhuje možnost návratu, odmítám to a vrhám se vstříc novému zážitku, poznat noční Prahu jako běžec. Běh mě těší a tak svoji radost projevuji v podchodu metra Opatov, kde vykřikuji: "Kdo nečte běhej.com, jako by nebyl, nádherně se to tu rozhléhá a chvilku nám věnuje svůj čas i parta ochmelků od nedalekého stánku, kde se osvěžují lahodným Braníkem. T. se ode mne odvrací a dělá, že mne nezná, chvilku se mi zdálo, jako by mířil k tomu stánku, ale nakonec nalézá správný směr a běžíme bok po boku. Faktem, ale je, že se pak o pivu zmiňuje během NR několikrát a nejen o tom, dokonce zmiňuje i produkty společnosti KFC. On by se snad v průběhu běhu klidně nacpal smaženým kuřátkem, bohudík jeho metabolismus mu v tom nebrání :-). Vzhledem k únavě z výletu jsem už ke konci NR zmožen, ale T. mě naladí na moji oblíbnou strunu a to výživové doplňky a strava vůbec. Zapáleně mu líčím poměry sacharidů, bílkovin a tuků a zapomínám tak na svoji únavu. Ale při doběhu na Háje jsem už skutečně"down" a od T. vchodu už k našemu domu, i když je to jen kousek, jdu. Jak jsem čekal můj příchod je velice netrpělivě očekáván. Ale když popíšu uběhnutou trasu, tak žena něco pochvalně zamručí a jde ležet, já jdu za chvíli. Porušuji své zásady a jdu spát bez doplnění energie, pouze se napojím iontovým nápojem. Ráno je to znát, vstávat se mi nechce vůbec, jsem takový ztuhlý. T. už je tou dobou v práci, nechápu jak to dělá. Plánuji, že den bude celý regenerační a tak otvírám skripta a studuji. Odpoledne přichází nabídka které nemohu odolat, Keke mě zve do nově otevřeného centra Brumlovka v Praze 4. Kdo jste tam byl dříve, tak na starou Brumlovku zapomeňte, nyní je to BALANCE Club Brumlovka. Je to luxusní fitness centrum, včetně relaxační zóny s bazeném, vířivkou, tři druhy sauny, odpočívarnou a o různých druzích aerobiku nemluvě. Mrkněte sem: http://www.balanceclub.cz/ . Co vám budu povídat, finančně náročnější klub pro lépe placené zaměstnance z okolních firem, jako GE Money, O2 atd. Keke mi sehnal volňásky a tak vyzkoušíme fitness i bazén, vše je poloprázdné vzhledem k tomu, že club je otevřen první den a zřejmě dosud nemá moc členů. Relaxační zóna je nádherná, Keke se směje, že nezapřu svůj výcvik v armádě a prozkoumávám všechny zákoutí a každý sprchový kout, co kdyby tam bylo něco zajímavého. Zastaví mě až nápis na dveřích Ladies only, tam přeci jen zvolním, ale na druhé straně dveří nápis Mens only zřejmě není a ven vychází zcela nahá žena, néé že bych to nikdy neviděl, ale v této situaci jsem zaskočen. Samozřejmě dělám jako, že nic a to tak dobře, že Keke si té ženy ani nevšimne. Je totiž fascinován akustikou parní sauny, tak dokonale, že ze svého repertoáru písní volí slovenskou lidovou, přičemž se pokouší napodobit i zvuk fujary, nádhera. Zastavuje ho až ledová sprcha z hadice, která se úplně náhodou ocitla v mé ruce. Zřejmě Kekeko zpěv přilákal do sauny i další návštěvníky a ta se začína plnit, mi svůj pobyt v centru končíme a jdeme se převléknout. V šatně celou naši akci končíme formálním pózováním. V tu chvíli máme opět pocit, že jsme běhající kulturisté.

P.S. Dám dohromady fotodokumentaci a to pak uvidíte tu parádu, jak plavce, tak kultíky a samozřejmě Prachovské skály. Takže sportu zdar a hodně štěstí v životě. Já vím je to dlouhé, když těch zážitků je tolik. Kdy má člověk psát, když má spoustu aktivit. Případné pravopisné chyby omluvte.