Dobře rozjeté

Tak teda jedeme. Po Kbelské desítce jsem nějak přišel k chuti a co víc, i počasí nám přeje. Ovšem ten samý den, kdy se běželo, jsem vylákal Tučňáka do blízké hospůdky a celý závod i atmosféru jsem mu popsal, bylo vidět, že mu vlhnou oči, ale naplánovali jsme spoustu dalších akcí, takže nic není ztraceno. Tedy neděli jsem strávil v práci a ani v pondělí jsem jsem toho moc nenaspal, ale Kekeho nabídce na podvečer strávený ve fitku jsem nemohl odolat. Nakonec jsme zmákli benchpress a k tomu bicepsy. To mi Keke namasíroval ego již v šatně, když mi říkal, že jsem skvělý a jaký jsem to měl krásný čas a také, že on ze mě toho triatleta udělá. Vzápětí mě hnal kvůli rozcvičení na hrazdu, neboť to je jeho oblíbená disciplína. Zcela bez ostychu se zavěšuje a v klidu dělá deset shybů, ale jen kvůli mě tak málo. Já se na hrazdu bezvládně zavěšuji a končím na šestém, pak už to jde jen z kopce. Pak už pana Godzzilu jak mu přátelsky říkám proháním, ale odměnou je mi radost, kterou má ze svého napumpovaného bicepsu.

Úterý se jeví také sportovně, tedy ráno trávím učením, ale po obědě mám domluvené plavání s Kekem. Bohužel, jemu to nevychází, ale já se bazénu nevzdám a je z toho pěkných 1900 metrů. Plavání se mi líbilo a protože jsem v dobrém rozmaru, zastavuji se na Budějovické, že se podívám do cykloprodejny, zda nemají něco pěkného. No a mají. Zaujal mě bezdrátový cyklocomputer Sigma 1200. Mám krátce nové kolo, takže computer by se hodil. Tak ho beru, dávám prodavači peníze a v metru už studuji návod. Doma jsem ho chtěl samozřejmě hned namontovat. Ale Keke už mě láká na podvečerní spinning, tak do toho jdu. Lehce protáhneme svaly a už sedíme na rotopedech. Keke vypadá úplně v pohodě, tedy potí se, potí, ale já se vyloženě trápím, nedávám to najevo, ale dvacet minut před koncem už se modlím ať to skončí. Sporttester jsem měl a lítalo mi to chvílemi i na 175, hrůůůza. Jak to ty ženský okolo dělají, že jsou v klidu?!

A je tu středa a jak říká klasik, je ho tam třeba. Takže montuji computer na kolo a protože mi slunce pálí na záda, tak kolo hned osedlám. Opět se trápím. Jedu přes Říčany do Tehova a zpět, nakonec je z toho slušných 40 km, prvních v tomto roce, viz. foto. Průměrná rychlost 23:24 km/h. Dobrá je to první vyjížďka a navíc pěkně cítím stehna ze spinu, ani se mi do kopců nechtělo ze sedla. Proklínám Kekeho. Sotva slezu z kola a dám se dohromady, píšu radostně Tučňákovi a ten mě láká na něco tajemného ven. Setkáváme se před domem a on v ruce třímá model letadla. Na nedaleké louce mi potom předvádí vrcholnou akrobacii alá Petr Jirmus. http://www.youtube.com/watch?v=JbuR6PRK1W8 Fakt pěkné. Projížďku mi samozřejmě tiše závidí, ale hned mě nahlodává, že bych si měl jít ještě zaběhat. Ale já místo toho vytahuji z batohu svačinku a T. na mě nevěřícně zírá. No co dodružuji stravu, každé tři hodiny něco malého. Bylo mu jasné, že to už na běhání nevypadá. Ale po příchodu domů se ve mě něco zlomí. Začíná se smrákat, ale obloha je jasná, snad to světlo ještě hodinku vydrží. I se svačino v útrobách jsem vyrazil do Milíčovského lesa, potkal spoustu běžců a bylo z toho nádherných 45 min. běhu. No není to krásné. A to jsem ještě stihnul zajít večer s Kekem na jedno.

Hmm středa nevypadá dobře, vlhký chodník, vlhké silnice, na kolo se mi nechce. A taky si říkám, že bych se mohl začít taky učit, tak jo, nejen sportem živ je člověk. Keke mě láká do fitu, ale nevyjde to, vždyť je MDŽ. Takže večer trávím ve společnosti manželky. Zkrátka regenerační den. Já vím píšu dlouze, ale zatím mě to baví, snad to vydrží. Mrkněte se do fotoalba, budu se snažit tam pravidělně přidávat fotky. No v sobotu jsem chtěl pokořit Pečeckou desítku, ale bohužel, jsem v práci, tak si to užijte za mě.

Tak vás všechny zdravím a děkuji za podporu blogu, každý příspěvek vítám. Ahoj Lasky

Kbelská desítka

Tak je to tady. Řekl jsem si, že svoje pobíhání zúročím a zkusím běžecký závod. Ráno se podívám z okna a zjistím, že počasí běžcům nepřeje, ale to je možná otázka názoru, mě osobně takové počasí nevadí. Rozhodně je to lepší než vzpomínka na letní parna. Zkouším SMS nalákat i Tučňáka, ale ten definitivně vzdává s tím, že nemoc je zlá. Když dorazím na místo tak mám štěstí, fronta ze sokolovny ve Kbelích není zase tak dlouhá a v klidu se zařadím. Po chvilce vidím známé tváře a tak prohodím se spřátelenými běžci pár slov. Po registraci jsem příjemně překvapen, tričko je pěkné. Při odchodu nasávám vůni masážních roztoků, která se line z tělocvičny a pak již mířím do šaten. Je vidět, že běžci se velice dobře znají a rozebírají minulé závody a také své tréninky, objemy o kterých mluví mě trošku děsí. Start byl vzhledem k množství účastníků posunut a tak ještě užívám volnou chvíli a procházím se po sokolovně a hledám dál mezi běžci známé tváře.

Mezi námi, neberu to jen jako závod, ale i jako společenskou událost. Nakonec to dopadá tak, že jdu na start ve společnosti Pavla, kterého znám z fitnessu, kde drtí kilometry na běžícím pásu. Když se ho ptám zda mu to vyhovuje, tak říká že ano, vůbec neřeší rozmary počasí, ani bláto na cestě a další věci, jako většina venkovních běžců. Pro mě je to nepochopitelné. Na běžícím pásu jsem byl několikrát, to ano, ale běžet na něm 50 min. jako Pavel, to ne. Ale každému vyhovuje něco jiného a já vím, že Pavel měl na pásu velice slušné tempo, tuším 4:30. Dorazíme tedy ke startu a jdeme se rozehřát, cestou pořvávám na Wittyho s Radkou oblíbené Budo, budo.

Zřejmě nevíte o čem je řeč, tak doporučuji: http://wittyhosvet.blogspot.com/2006_11_01_archive.html a článek Ultra nacht lauf II. Právě při rozběhu se mi podaří úspěšně propásnout tragédí focení, no tak příště!

Ale během chvíle přichází start a jedeme. Tep letí nahoru a vybírám si prvního tahouna, zdá se že zpomaluje, no nic je čas ho opustit a napíchnout se na jiného. Držím si rozumné tempo, ale i tak se dech krátí. Vím, že spousta lidí si stěžovala na vítr, ale beru to jako osvěžení. Konečně jsem našel tahouna podle mého gusta, na číslo si nevzpomínám, ale je to zřejmě veterán. Na otočce se mi trošku vzdaluje, sakra on mi snad uteče. Snažím se protáhnout krok a přeci jen se mu přiblížím na dosah. Tak to táhneme spolu až na sedmý kilometr. Pak už je čas vyrazit, možná brzy, ale zkusím to. Dostávám se do jakési běžecké euforie, zdá se mi, že doslova letím jak vítr. Skandující skupinka dětí do mě vlévá další síly, začínám předbíhat. A konečně před sebou vidím Pavlovu bundu, říkám si, kéž bych ho dohnal. Jenže cíl se blíží a euforie se vytrácí a sportester zběsilým pípáním oznamuje překročení nastavených hodnot. Někdo za mnou začíná finišovat, néééé tuhle pozici už nechci ztratit, nakonec se mi to podaří, do cíle mě již nikdo nepředběhne. Čas je z mého pohledu vynikající: 45:30. Na běhajícího kulturistu, jak říká můj sparring Keke, to je prima. Ale přeci jen, hmotnost 84,5 kg, asi nebude nejvhodnější k dalšímu vylepšení dosaženého času. Mimochodem, Pavel dal desítku za 45:00, takže spokojenost. Po závodě je to pohoda, zvláště ve sprchách, když při vstupu míjím nahou dívku. Zkrátka běžci JSOU V POHODĚ.

Vysvětlení se mi dostalo až po přečtení blogu: http://johariinskromnyblog.blogspot.com/2007/03/prvn-leton-zvod-kbelsk-10-mrn-zven.html

Po závodě se počasí umoudřilo a při cestě domů jsem se již díval na modrou oblohu. Večer jsem byl z absolvovaného závodu v takové extázi, že jsem se přihlásil do poháru Běhej.com No tak doufám, že se zase brzy uvidíme.

Tak běhání zdar. Lasky

a bůh stvořil blog

Tak jsem se konečně rozhodl, že si založím vlastní blog. Nevím zda ho bude někdo číst, ale konec konců bloguje spousta lidí o různých věcech, tak proč bych nemohl psát i já o svém životě, přátelích a hobby. V podstatě se ani moc neorientuji v tom jak psát a jak vkládat, ale snad se to podá.

Tak zatím ahoj Lasky.