Crossmaraton Jirkov

Dlouho, dlouho jsem nenapsal, ale to neznamená, že mě už běhání či dokonce sportování nebaví. Zkrátka jsem nějak neměl múzu. Ne že by nebylo o čem psát. Za ten skoro půl rok se toho odehrálo spoustu. Tak postupně, 28.3.2009 to byl pražský půlmaraton (real time 01:42:09). Poté se však objevila zvláštní bolest u srdce, ale nevěnoval jsem jí pozornost a hned 4.4.2009 jsem jel na závody do parku u zámku v Klášterci nad Ohří, 7.65 km za 37:04, zde jsem cítil, že asi není něco v pořádku a následovala návštěva u kardiologa. Ale pojal jsem to, jak jinak, opět sportovně a zašel jen na zátěžový test na rotopedu. Mě se zdál test úplně v pohodě, ale doktor mi tvrdil, že jsem mu nadělal vrásky na čele, při vyšší tepové frekvenci se mu nelíbilo mé EKG. No dobrá, co mám dělat, zvolnit, ptám se ? Prý úplně bez sportu, říká doktor, minimálně do doby než provedeme rozsáhlé vyšetření srdce, ale až v červnu, uff to je dost dlouho. A co mi tedy, no možná nic a možná počínající ischemická choroba srdeční. Takže na maraton nemůžu, ptám se naivně. "No vy jste se zbláznil, chlape ."OK, tak se začínám hodně šetřit, ale je to těžké. PIM tedy vypouštím, ale přesto běhám, klidně, kratší trasy, hodně hlídám tepy. Jenže to bych nebyl já, abych se nenechal vyhecovat. Vefis mě vyláká na Přebory policie v běhu, v rámci Pardubické devítky jela nás skupinka v rámci Sportovního klubu Městské policie Kadaň. No jasně, že jsem jel a moc jsem se nešetřil 9,6 km za 43:14, v rámci svého, o hodně volnějšího tréninku mi to přišlo jako fajn čas.

Ačkoli se snažím tvářit jako, že se nic neděje červíček hlodá, surfuji a hledám informace o ischemické chorobě srdeční, co to vůbec je, na to umírají jen staří, ne ? No vidím, že ne a jdu si nechat zjistit cholesterol. Výsledek je příjemný, hodnoty absolutně v normálu.
Při běhu nepřekračuji TF 150, lehce vyklusávám, nabízím svou společnost kolegovi Honzovi z práce, který chce začít běhat. Moje tempo je na něj přesto rychlé, ale běhá a vydržel, mám z něj radost. Náš sportovní klub SKMP uspořádal první akci, běh do Zásady (4,6 km), běh pro pro všechny. Hlavně díky Vefisovi, který momentálně neběhá, ale s radostí organizuje, vyšla akce skvěle a počasí se vydařilo, povedené, skoro umělecké, video zde. Na tento závod přilákám i zmíněného Honzu, ani jsem ho nemusel přemlouvat :-)) Vefis opět vysílá i mě závodit, tak jo, ale lehounce 4,6 km za 20:08,5 Další akce se blížila Jirkovský crossmaraton. Ale pořadatelé změnili datum na 13.6.2009 a předběhli tak datum vyšetření. MOC, moc jsem přemýšlel. Zkusil jsem volně 20 km, mojí oblíbenou trasu podél Ohře a žádný problém. Nakonec se rozhoduji, půjdu absolutně volně s tepovkou max. 160.
S tím vyrážím do Jirkova a naberu Kačku, která si chce vylepšit čas z PIMu a to na 3:50, snažím se jí vysvětlit, že si nevybrala dobrý závod, ať si to užije, ale je příliš namotivovaná, než aby poslechla. Počasí nám vyšlo nádherné, je modrá obloha, ale není vedro. Je to její druhý maraton a chce hrozně moc uspět. O.K. tak se drž mě. Na startu se schází známé obličeje z běžeckého prostředí a Míra Thums společně se ženou, prý jdou volně, možná to bude i s pivkem jako loni. Berem si Kačkou dlouhá trička a na to krátká, běží se do Krušných hor a nahoře prý fouká. Start je tu, začátek jako vždy volně držím si svých 150-155 tepů. Ač běžíme volně, tak dost lidí předbíháme. A jéé, to asi není dobrý, říkám si, ale tepovka, je tepovka. Přichází stoupání, nic než stoupání, lesní pěšina, asfalt, stále stoupání, první občerstvení - dávám gel, čas cca. 1:15. Ladím dech a krok, má oblíbená metoda do kopce spojená s krátkým rytmickým krokem, tep 155 - 158, cítím se super. Neslyším Kačku, otáčím se mává na mě a říká, že mi nestíhá, prý utíkej. O.k. šetří se a nahoře to rozběhne. Do kopce se mi běží neuvěřitelně skvěle, předbíhám hromadu lidí. Jeden se mě skoro u hřebene zdatně drží, ale cestou klopýtne a upadne, samozřejmě přibržďuji, ale je mu fajn a běží dál. Nakonec mu utíkám, na občerstvovačkách nezastavuji, jen přibržďuji. Jsem na vrcholu, čas 2:12, dávám další gel, stále se cítím skvěle a zrychluji, běžím jako vítr, předbíhám a předbíhám. Běží se mi úplně neuvěřitelně, navíc se bliží už jen seběh z kopce. Potvrzuje se, že z kopce dolů se běží hůře a skutečně je to nášup hlavně pro kolena, jako bych cítil, že mi tlučou kladivem do podrážek. Zajímá mě, co by na to řekl ortoped a úplně nejlepší je to, když šotolina přechází v asfalt. Dorážím do obce Blatno, na stromě je cedulka do cíle 7 km. No já snad budu mít maraton za 3:40. Letím jako vítr, zase předbíhám a doháním č. 91. Předbíhám ho jen na chvíli, ten se nechce dát, nakonec mi začíná utíkat, chci ho stíhat, ale nejde mi to. Cedulka ukazuje do cíle 5 km, cítím zeď, neee, teď ne. Vesnička Březenec poslední občerstvení do konce 4 km, mám toho náhle dost, slyším mlaskání podrážek, nechci být předběhnut, ale jsem a ženou. Cítím jak mi slábnou nohy, ale běžím, školu už mám v dohledu, do cíle doslova pár metrů a nějak zaškobrtnu. Natáhnu se jak široký tak dlouhý, voda z lahve u pasu se mi rozlévá po zádech. Okamžitě vstávám a běžím k cíli, cítím něco teplého na lokti, no jo, je to krev. Cílem probíhám za 03:50:15, cha, cha, cha, před pouhými sedmi km jsem snil o 3:40, já bláázíínek. Jdu doplnit tekutiny, dávám si kalíšek vody a hádejte, no jistě, jdu si ublinknout. Ale připadám si jak po nějaké kalbě, nebo můj žaludek během maratonu tekutiny nezpracovává, neměl bych mít prázdný žaludek? Mám tam snad vše co jsem během závodu přijal. No to už stačí, já vím. Kačka (čtěte deník) dobíhá o chvilku později za 4:08:55, což mi přijde jako velice pěkný čas, v tomto velice náročném maratonu a navíc je ve své kategorii 3. takže USPĚLA !! Jsem rád, že jsem dopadl dobře a nezpůsobil pořadatelům žádné potíže v podobě umrtí na trati. Uvidíme co přinese vyšetření srdce. Jako odměnu za doběh jsem dostal opět nádherný půllitr se symbolem crossmaratonu a broušený oválek ze skla na okrajích s broušenými fasetami, opět s nápisem Jirkovský crossmaraton, skutečně nádherná památka. Děkuji pořadatelům za pěkný a dost těžký závod.

Nové kolo

Zdravím všechny. Mám obrovskou radost, neboť jsem si splnil svůj sen a koupil jsem si nové kolo. Skutečný triatlonový speciálek, po kterém jsem vždy toužil. Již delší dobu jsem procházel různé inzeráty a hledal jsem něco vhodného, tedy hlavně cenově a minulý týden mě na cyklobazar.cz zaujal inzerát na Duratec a jakmile jsem ho viděl, tak jsem se zamiloval. Bylo to přesně takové kolo, jaké jsem chtěl. Jedná se o Duratec Sprinter RX, výbava Shimano Ultegra, vidle a sedlovka carbon, kola American Classic. No nakonec posuďte sami. Prodávající byl z Domažlic, tedy docela z dálky, ale mohlo by to být i horší. Domluva zněla na neděli odpoledne, neboť i přesto, že jsem se hrozně těšil, tak 17 kilometrový Lestkovský okruh ze Zimního běžeckého poháru mi nemohl utéci. Ráno v 10.30 tedy stojím na Kadaňském stupni a i když vím, že terén bude dost kopcovitý, tak se těším Koyama i Roland vypadají v pohodě a tak si délku 17 km nepřipouštím. Tuto trasu jsem nikdy neběžel a nevěděl jsem co mě čeká. Začátek jsem běžel poměrně volně a psychicky se připravoval na Lestkov. Stoupání ze Suchého dolu neznám, navíc mi to docela klouzalo. Navíc jsem to nějak nemohl udýchat a přešel jsem do chůze, pak jsem začal praktikovat indiánský běh, to se mi tedy moc často nestává. Chvilku se mi zdálo, že snad mám srdeční vadu, ale on to spíše byl nedostatek morálu. Kopec byl skutečně dlouhý, ale nakonec jsem vrcholu dosáhl a ta úleva byla mimořádná. Jenže mezitím mě předběhli snad všichni soupeři se kterými jsem schopen se měřit. Z kopce jsem se tedy jakž takž rozběhl, ale nijak jsem to nepřeháněl vzhledem k varování, že na cestě má být led a zranit jsem se nechtěl, kvůli cestě do Domažlic. To mělo za následek, že mě předběhla i Katka Pletichová a to už byl skutečně poslední soupeř se kterým jsem ochoten se měřit. Rozběhlé to měla solidně a po pár kilometrech mi zmizela z dohledu. Trasa vedla dále z kopce přes obec Lestkov a dále do Rašovic. Zde jsme již naběhli na moji oblíbenou cyklostezku a tady jsem chytil druhý dech. Dostal jsem se trochu do tempa a protáhl krok. Navíc jsem před sebou zahlédl pár soupeřů a pustil jsem se do stíhačky, první koho jsem dohnal byl cyklista Huráň, udělalo mi to radost a makal jsem dál, jenže už jsem byl v Zásadě a do cíle už to byly jen dva kilometry. Vidím asi 4 běžce a mezi nimi je i Katka Pletichová, ale ta je v předu a už ji nestihnu. Zato vidím krásně zeleně reflexní Rolandovu bundu a říkám si v duchu zkusím to. Nakonec se mi podaří na předposledním malém kopečku doběhnout Vlastu Březinu a jedu. Rolanda dobíhám a srdce mám v krku, sázím na to, že už nebude mít sílu finišovat, poslední kopeček vybíhám a mířím již jen pár metrů do cíle, čas 1:39:52. Roland dobíhá za mnou 17 sekund. Výsledky na beh.cz - Kadaň.

V podstatě proběhnu cílem a jen s malou zastávkou u Koyamy mířím domů, ještě že ten na mě zavolá, abych vrátil startovní číslo jinak bych si ho odnesl domů. Společně se ženou míříme do obce Chodov v blízkosti Domažlic a cesta není moc příjemná, zpočátku mlha, později déšť. Do Chodova dorazíme ve zdraví, ale mám trochu strach, že kolo se od toho na fotce bude lišit, ale není to tak. Je to skutečně ten mazlík. Prodávající Milda Černý mi vysvětluje, že na kole jel jen štafetu na Moraviamanu a jinak toho na kole moc nenajezdil. Tak jo, já ho beru. Další cesta vede přes Prahu, kde vysadím, ženu a jedu zpět do Kadaně. Od Loun přechází déšť ve sněžení a navíc se mi ta 17-ka rozleží v nohách, chtělo by to spíše strečing, než být nasáčkovaný v autě. Klidnou jízdou dorazím bez potíží domů a kolo si ukládám do pokoje. I nyní když píšu tak se na něj se zalíbením dívám. Sakra proč sněží, potřebuji aby bylo sucho a já mohl vyjet. Tak nezbývá letos nic jiného, než ukončit vysokoškolská studia a zvládnout IM. Hmm, to by byl úspěšný rok, nakonec proč ne. Už se moc těším.