24.3.07

1/2 PIM

Všechny Vás zdravím.
Tak je to tady, opět přišel čas Pražského půl maratonu. Ještě než ho trošku popíšu, chci se vrátit k uplynulému týdnu. Který byl ze sportovního hlediska skoro bezvýznamný. Po krásně rozjetém tréninku kola se nám vrátila zpět zima. Kolo jsem nechal v Kadani a domníval jsem se, že po návratu z Prahy si v pondělí krásně zajezdím, ale bohužel byl jsem unavený a nepodařilo se mi vyrazit hned ráno. Odpoledne už bylo velice chladno a osedlat kolo jsem se již neodvážil. Navíc jsem se nedokopal ani k běžeckému tréninku a to celý týden. Pouze ve středu jsem neodolal Kekeko výzvě a šli jsme opět po delší době navštívit posilovnu. Po příchodu domů mě dostal Tučňák se svojí SMS, že si vyběhnul na noční běh, moc mě mrzelo, že jsem se nezúčastnil. Mrkněte sem: http://tucnak.blogspot.com/ Na druhou stranu to možná bylo dobře, protože následující den jsem byl totálně zničený, probudil jsem se s bolestí hlavy a krku, skutečně jsem byl dost otrávený protože 1/2 PIM se blížil a běhal jsem s Vefisem naposledy v sobotu 17.3. to tedy byla paráda. No nasadil jsem tradiční metody, trochu léků, trochu bylinek, med. A to mi Keke s Tučňákem opět zasadili ránu, šli si zaplavat a já tam opět nebyl. No i v pátek jsem se raději válel, den před 1/2 PIM už to stejně nezachráním.
Takže je tu sobota 24.3. a půlmaraton. Společně s manželkou jsme dorazili na metro Malostranská, kde jsem se sešel s Vefišem a jeho drahou polovičkou http://www.vefis.blogspot.com/ . Chladno bylo skutečně velké, ale organizace se jevila docela dobrá, použili jsme šatnu, a věci uložili v úschovně, vše bez problémů, Vefiš si do mého batohu ukládá džíny. Pak jdeme vyhledat vodiče behej.com, což nebyl žádný problém. Hned jsem oslovil Wittyho, který byl zjevně v dobré náladě a sliboval běžcům, že je provede cílem v čase 1:50. Nyní ještě nevím jak skončil, ale v jeho případě to zřejmě byla procházka růžovým sadem.
Po společném focení, jdeme s vodiči a jejich následovníky na shromaždiště, na silnici u metra procházíme kolem auta ze kterého na mě kouká Roman Šebrle, ale běhat nešel. Cestou si ještě všichni hromadně včetně vodičů odskočíme na malou, u Vltavy, doufám, že z toho nebyla ekologická katastrofa. Atmosféra v oblasti startu byla výborná, pouze já jsem zde zjistil, že se mi otevřel energetický gel v kapse a půlka mi ho vytekla. Opravdu super, ale vzápětí zazněl startovní výstřel a já jsem tedy vybíhal s olepenou rukou. Běželi jsme s Vefišem volně, spíše jsme si užívali atmosféru závodu. Měl jsem od Kekeho zapůjčený sportester Polar, neboť jsem chtěl mít záznam o průběhu závodu, což moje Sigma, kterou používám, neumožnuje. Chtěl jsem si udělat i mezičasy, ale nějak jsem několikrát přehlédnul kilometrovníky a prvního jsem si všimnul až na 5 km, takže z mezičasů nic nebylo. Bohužel právě na 5 km mě přepadlo nutkání si opět odskočit, asi jsem to s tou hydratací před závodem přehnal. Co se dá dělat, tak z toho byla malá ztráta, v rámci toho abych ji dohnal jsem to trošku rozběhnul a Vefiš mě vyslal vpřed s tím, že si bude držet své pohodové tempo. Potom jsem se tedy držel koho šlo, střídal jsem různé tahouny, podle tempa a podle toho jak se mi zdáli výkonní. Když běžím přes nám. Republiky, mává na mě z davu žena a fotí - paráda. Dlouhou dobu jsem se držel jedné dívky v zeleném tričku, která měla na můj vkus tempo dosti ostré, ale co, aspoň bude dobrý čas, říkal jsem si. Držel jsem se jí až pod Nuselský most, zde mě překvapila jedna z kolegyň z práce, která mi začala fandit z okna. Díky Moniko. Zde však slečna které jsem se držel dostala krizi a zase jsem v tom zůstal sám. Navíc začalo podezřele foukat, bohužel proti mě. Neběželo se mi příjemně. Navíc mě nepodržel ani sportester, který ukazuje na displeji CHECK SENSOR, ale žádný čas, takže zhruba od 16 km, nemám přehled o tempu. Ale je to jedno, začínám nějak vykysávat, na 19 km jsem měl chuť přestat běžet a jen jít, ale tak blízko cíle to nemělo smysl a tak jsem dál běžel, ale zpomalil jsem a rychlost jsem nabral až v blízkosti Karlova mostu, ale to už byl cíl velice blízko. Krátce před cílem na mě křičí žena ať makám, bohužel už není kam. Probíhám cílem, čas 1.48.47, no není to nejhorší, ale popravdě jsem očekával lepší čas. Na druhou stranu je to osobní rekord, minulý čas na 1/2 PIM byl 1.50 hod.
Po příchodu domů zjišťuji, že Vefiš má džíny stále v mém batohu a to do metra odcházel s tím, že se v OC Zličín na WC převlékne. No nevadí i v běžeckých elasťákách mu to při nákupech určitě slušelo.
Uvidíme jak dopadne 7.4. maraton v České Lípě, nalákal mě na něj Witty, tak snad to půjde. Asi bych měl s tím běháním přitvrdit. Tak uvidíme, co předvedu. Ježíši snad doběhnu, no musím, Keke s Tučňákem by si o mě neopřeli kolo, no kolo možná jo. Tak mi držte palce.

Ať se Vám všem dobře daří.

P.S. Nechte mi nějaké vzkazy, dole pod článek v komentařích a podívejte se také do fotoalba.

18.3.07

bez computeru

Ahoj. Zdravím Vás, čtenáři blogu, tedy pokud nějací jsou. No snad ano, na doporučení Tučňáka jsem na blog umístil čítač přístupů a přeci jen to přibývá, tak se sem občas někdo podívá.
No nevím jak vy, ale já se i nadále snažím trénovat. Rád bych i dvoufázově, ale bohužel se mi to nějak nedaří sladit se studiem. Po krásné neděli strávené v Průhonickém parku přišlo pracovní pondělí, ale také regenerační, protože jsem nepodniknul žádnou aktivitu.
Ale hned v úterý, poté co jsem se trošičku prospal, jsem vyrazil do okolí Hostivařské přehrady a bylo z toho krásných bezmála 10 km. Původně jsem chtěl více, ale večer mě čekalo divadlo a skutečně by to mohlo dopadnout tak, že bych tam usnul. Kolega z práce, ochotník nám oznámil, že bude hrát v předstvení divadla Bez zábran, že ho neznáte, já také ne. No nevadí, šlo o hru Zvonokosy a to už je známější. Představení se hrálo v Redutě, ano v tom, jazzovém klubu na Národní třídě. Já tam v životě nebyl, jazz neposlouchám, ale jak klub, tak představení bylo pěkné. Co pěkné ještě teď mi některé písničky znějí v hlavě. V úterý to bylo slabší, opět do práce, absolvovat povinnou střeleckou přípravu. Ale dopadlo to dobře a odpoledne jsem již vyrážel směr sever do Kadaně. Byl jsem trošku stahaný a tak jsem tento den opět pojal regeneračně. Navíc zjišťuji, že jsem nechal v Praze cyklocomputer, trošku mě to mrzí, bohužel, nedá se nic dělat, ono to půjde dobře i bez něj. Nemusím být stále pod tlakem elektroniky. Ve čtvrtek ráno nasedám na kolo a ukusuji kilomety. Vzal jsem to z Kadaně přes hráz Nechranické přehrady, a pak po okolních vesničkách, dle Infomapy by to mělo být 65 km, cítil jsem se výborně, zřejmě za to mohu dvě Tatranky, které jsem si cestou vychutnal. V pátek ráno jsem se podíval do mapy a zamířil jsem rozhodně do Krušných hor. Hned za Kadaní mi protivítr naznačuje, že to nebude pohodová jízda. Stoupání do hor mě doslova drtí, v jednu chvíli jsem skutečně sesednul a prověřoval zda jsem nepíchnul, nebo se mi nezablokoval brzdový špalík. Ne, žádná závada, prostě to nemůžu ušlapat. Absolutně jsem nechápal co se děje, zřejmě zvyk na převody z horského kola. No v druhé polovině kopce se to už zlepšuje, když dorazím do Výsluní, tak běžím do místního konzumu a žádám prodavačku opět o Tatranky. Jé, ta prodavačka je moje bývalá spolužačka ze základní školy, tenkrát se jmenovala Zábojníková. Prý jestli jsem se dal na stará kolena na sport. Pravda. na základní škole jsem nebyl zrovna sportovní jednička, ba ani dvojka. Zaplatím a raději z prodejny zmizím. Jedu směr Hora Sv. Šebestiána, cesta je v pohodě, neboť zjištuji, že původní silniční tah je opuštěný a povrch perfektní, všechna vozidla jezdí po nově zbudované silnici, která je nedaleko. Během jízdy do Hory S.Š kolem mě neprojelo ani jedno auto, sen cyklisty. Ve vesnici odbočuji a mířím Bezručovým údolím do Chomutova, nikdy před tím jsem tu nebyl a jsem ohromen, zejména tím, že cestou dolů do CV nemusím vůbec šlapat, v horních horských partiích není cesta zcela nakloněna silničímu kolu, ale čím více dolů tím lepší. Ovšem prostředí vskutku nádherné, cesta kopíruje potok a u CV je podél silnice vytvořena asfaltová cesta pro pěší, cyklisty i běžce. Je pátek odpoledne a potkávám spoustu cyklistů, in-line bruslařů, zdravím naprosto všechny, mám výbornou náladu. Tuším, že v Bezručově údolí se poběží i jeden ze závodů poháru behej.com, rozhodně doporučuji. Chomutovem prosvištím, jedu kousek po pražské, pak odbočím do Března a kolem elektráren v Tušimicích se vracím do Kadaně. No mezi Březnem a Tušimicemi to fouká a chvílemi je to dost náročné, ale dobrou náldu si stále udržuji, ale ten cyklocomputer, mě vážně štve. Opět měřím na infomapě a prý je to 73 km, no nevím, myslel jsem si, že je to víc. Tak si to projedu příště, ne!? Ale po pravdě, večer mě nohy, trošku bolí. V sobotu je ošklivě, na kolo se mi rozhodně nechce, ale kadaňský spoluběžec Vefiš mě vyláká na lehký 8 km běh po cyklostezce, která se táhne podél Ohře. Zase pohoda, kecáme a plánujeme, kde se sejdeme na 1/2 maraton v Praze. Doufám, že jdete já rozhodně, zcela náhodně jsem našel svůj čas z roku 2005, na diplomu bylo uvedeno 1:51, tak doufám, že to bude lepší.
Tak ať se vám dobře daří. Lasky