Ostřejší středa

Ahoj. Nadpis článku znamená, že středa byla sportovně vydatná. Ráno jsem osedlal svoji silničku a vyrazil jsem do práce z Kadaně do Chomutova na kole, ale popravdě to nebylo nic moc. Snažil jsem se hlavně točit nohama, ale moc se mi to nedařilo protože mě dost často těsně míjela auta s lidmi mířícími do práce stejně jako já. Zřejmě to však měli spočítané tip ťop a nějaký cyklista, kvůli kterému by museli přibrzdit a dát přednost protijedoucím řidičům se jim nelíbil a dávali mi to vědět. Skutečně už jsem nemohl udělat víc, balancoval jsem na okraji komunikace a navíc blikal jako vánoční stromeček, konkrétně třemi svítilnami vzadu a jednou vpředu. Stejně to mastili těsně kolem mě a někteří si i radostně zatroubili, možná pro povzbuzení. Do práce jsem dojel ve zdraví a odpoledne zase zpět, ale to mi zase foukal, ostrý a chladný protivítr. Celkem jsem tedy najel 49,4 ale nebojím se to zaokrouhlit na 50 km. Sotva jsem dorazil domů, tak mě prozvání Vefiš a ověřuje zda si dáme předem dohodnutý 1/2 maratonek. No co vám budu povídat, nechce se mi vůbec. Nožky se mi třepou a vidina dalších kilometrů není momentálně lákavá. Ale přesto sám sebe přemlouvám aspoň na 8 km. Když se však s Jakubem - náš nový běžecký parťák a Vefišem setkávám u kláštera, tak do mě hned začne hustit a to nejen slovy a nacpe mi do úst tabletu od Enervitu, nějaký života budič obsahující vše možné. Také mi slibuje, že poběžíme skutečný rege běh. No jdu do toho a ono to kupodivu jde a vůbec to nebolí. Tedy mám nějak nafouklé hýžďové svaly, ale jinak O.K. V dobré pohodě proběhneme stezku až do Klášterce nad Ohří k lázeňské zóně a zamíříme zpět. Cítím se neuvěřitelně v pohodě a cestou klábosíme, když dorazíme opět ke klášteru, tak má Vefiš na svých Polarech 20 km a čas něco přes 2 hodiny. Domů dorážím s velmi dobrým pocitem a těším se na Vefišůf Krušnohorský tragédí maraton. Věřím, že to bude dobrá akce. Druhý den nic nebolí, tedy kromě zadku, ostatně jako každou sezónu, když začínám jezdit na kole. Doufám, že takový trénik se mi podaří aspoň každý týden. Tak zatím Ahoj.

Noc je běžců ráj

Nevím jak kdo, ale já osobně jsem našel ve večerním běhání zalíbení. Pravidelná setkání s Vefišem u kláštera a následný běh s čelovkami už tak nějak zapadá do mého dne. A asi takhle to vypadá v reálu. Partička běžců se schází na startu.

Pokud se při startu opozdím a běžím až za týmem, tak se na mě Vefiš otáčí a pokřikuje kde se flákám.

Při běhu nesmí chybět ani strečink.

Bezpečnost je také důležitá a proto používám reflexní prvky.

Je to paráda, když můžete dýchat noční vzduch ve společnosti lidí, kteří mají rádi sport a běhání stejně jako já.