situace je špatná, nikoli kritická

Zdravím vás, čtenáři blogu. Bohužel situace je stále špatná, noha bolí a to jsem běhání razantně omezil. Od České Lípy jsem byl běhat pouze dvakrát a vždy se bolest v koleni ozvala. Tedy dnes jsem to s Kekem trošku rozjel a noha mě začala bolet až po hodině běhu, ale dopadlo to tak, že jsem odpadl v Průhonickém parku a Keke pro mě musel přijet autem. Sice jsem se snažil ještě běžet, ale noha se pak rozbolela tak, že jsem už nemohl ani chodit. Ale zkusil jsem si se ženou jízdu na kole, dali jsme 40 km, tedy nijak jsme do toho nedupali, ale noha vůbec nebolela. Nezbývá, než běh dočasně vypustit a zřejmě i navštívím lékaře, nebude to asi tak jednoduché. Neznáte někdo ortopeda zaměřeného na sportovce či běžce (v Praze)? Předem díky za tip. Jinak tento týden je trošku hektický, protože dálkově studuji a navíc se mi blíží zkouškové období. Uááá, trošku se bojím, ale na druhou stranu, mě čeká přiští týden krátká dovča v Jizerských horách na horských kolech, takže vlastně dobrý. Pak to rozjedu ve velkém stylu, tedy myslím to učení. Ale sportovat se musí, vidím to na ranní bazének a potom celý den vymývání mozku učivem. Tak mi držte palečky, to víte už nejsem nejmladší a to učivo mi tam leze hůůř. A to mě ještě Tučňák bombarduje SMS, abych šel za školu :-)). Brzy napíšu něco zajímavějšího, tak ahoj a nezanevřete na mě.

Maraton Česká Lípa

Ahoj čtenáři. Opět vás vítám na svém blogu. Určitě čekáte na super reportáž z Českolipského maratonu, avšak musím vás zarmoutit, nedopadlo to dobře, tedy pro mě. Můj běžecký partner Tučnák s velkou dávkou sebezapření ukončil zdárně maraton. Mě se bohužel můj 3. maraton v životě dokončit nepodařilo. Před závodem jsme byli společně s Tučňákem plni nadšení.

Prostředí v České Lípě bylo super, trať celkem příjemná, dokonce i tempo bylo super. Podporu nám kromě pořadatelů dělal Keke, který tento maraton vypustil. Vše bylo téměř pohádkové, běželi se 4 kola, jedno kolo tedy mělo něco málo přes 10 km. Zejména druhé kolo se nám s Tučňákem vydařilo, tempo jsme drželi velice dobré. Kousek za námi se držel starší muž, který běžel půl maraton a když slyšel jak se s T. dohadujeme o tempu tak nám řekl, že běžíme na 3:37, to byla nádherná informace. Ve strachu, že mi dojde energie jsem ji pravidelně doplňoval prostřednictvím energy gelů. Krátce před zdolání půl maratonu, kdy jsem stále plný sil mě zcela náhle a bez varování přepadá ostrá bolest v pravém koleni. Nejdříve se jedná jen o bolest nárazovou a tak se Tučňáka držím, ale bolest je čím dál častější a tak zpomaluji a vysílám Tučňáka napřed. Probíhám přes občerstvení a zdolávám půl maraton v čase cca. 1:51, ale je to čím dál horší, v některých úsecích třetího kola se bolest stává tak silnou, že musím na okamžik zastavit. Celé kolo přemýšlím, zda maraton dokončit i za cenu možného poškození kolena. Jednoznačně se rozhoduji, že si spravím chuť na PIM a nehodlám se oddělat. Keke nechce věřit, že končím a chvilku mě zkouší přemluvit ať do toho ještě jdu, ale nakonec mě i on podpoří v mém rozhodnutí. Potom tedy nasedáme do auta a dělám podporu T. který toho má jednoznačně nad hlavu, ale nezdolně do toho buší. Při nejbližší příležitosti mu s Kekem vrážíme do ruky tuby energy gelů, které jsou pro mě už zbytečné a jemu pomůžou. Poslední kolo T. zdolává silou morálky, ale zdolává. Je to totiž KING KONG. Ale je jasné, že jsem udělal dobře, když jsem závod ukončil, v závěrečné fázi závodu jsem chtěl T. podpořit a pár set metrů trati s ním uběhnout, ale koleno bolí jako čert. Konec konců bolí i nyní den po závodu. Doufám, že se dám do PIMu dohromady. No tak běhání nyní trošku omezím a budu se více soustředit na plavání. No a nakonec se podívejte sem, to je hodně dobrý, Tučňák si to užívá krátce po doběhu:

Hodně štěstí v životě. Brzy napíšu jak to všechno vypadá.

sejdeme se na Brumlovce

Ahoj. Je to tak, další týden uběhnul a já nasbíral další příspěvky pro svůj blog. Po 1/2 PIM jsem zjistil, že mě děsně bolí nohy. To ovšem nebránilo mým běžeckým spolupartnerům Kekemu a Tučňákovi, mě hned následující den vyzvat na běh. O.K. prý se to musí rozběhat, tak proti tomu nic nemám. Dopadlo to tak, že mě pěkně protáhli, kdepak ohledy na mě nebrali. Přidal se k nám i další běžec Pavel, kterého jsem už zmiňoval jako drtiče běžícího pásu, mimochodem podal na 1/2 PIM zdrcující výkon 01:34:38 Tak tady vidíte v reálu, že se dá natrénovat i na běžícím pásu, ale pro mě osobně by to nebylo tak zábavné. Pro Pavla to byl skutečně jen výběh a o T. s K. ani nemluvím, Keke si mě stále dobíral, že s tím časem co jsem předvedl na 1/2 PIM by se se mnou vůbec neměli bavit, natož trénovat. Když jsem vycházel z domu, cítil jsem stehna a kolena jako hrom a skutečně jsem zpočátku uvažoval o návratu domu a jiné formě regenerace, hlavou mi blesklo, že sauna by byla to nejlepší. Tučňák mě však šetřil a úvodní tempo se nedalo nazvat ani joggingem, spíše rychlou chůzí a já jsem chápal pocity starších lidí trpících artrózou. Ale dopadlo to dobře nohy se skutečně rozběhaly a domů jsem se již vracel v pohodě.
Večer mě manželka nalákala do kina na film 300: Bitva u Thermophyl, mrkněte sem http://www.csfd.cz/film/221337-300-bitva-u-thermopyl-300/trailer/ . Mě osobně se ten film líbil, je to tedy krvák, to jo, ale bojové scény se mi zdály velice propracované. Vedle mě seděl v křesle asi 12-letý klučina a při některých scénách si zakrýval oči, vedle chlapce seděla jeho matka a já jsem ke konci filmu přemýšlel proč ho tam vlastně brala. No nejsem já moralista ?!
Po pracovním dni si jdu ráno opět zaplavat a pořizuji skutečně sexy záběry plavajícího T. viz. http://www.youtube.com/watch?v=_EIxa2tbdGk , nádhera. Odpoledne si mě, vzal do parády Keke znovu a ukázal mi co jsou úseky, ne že bych nevěděl co to je, ale nikdy se mi do toho moc nechtělo. Keke mi ukázal své tajné místečko v Milíčovském lese, kde má naměřený kilometr a náhle se v něm probudil jeho sportovní duch a snažil se na rovinkách nasazovat ostré tempo, což samozřejmě dopadlo tak, že jsme skončili nadmíru unaveni, ale příjemně.
Jelikož jsem na víkend naplánoval výlet se ženou do oblasti Rakovníka na horských kolech, musel jsem vyrazit do Kadaně pro svůj bike a při té příležitosti jsem konktaktoval i Vefiše, kterému jsem slavnostně předal džíny, které si u mě nechal na 1/2 PIMu. Měl z nich takovou radost, že mi sdělil, tajnou informaci, stala se z něj mediální hvězda, možná tím rozbiju naše křehké přátelství :-)), ale to musíte vidět: http://www.nova.cz/zpravy/?83c=%7Ekrimi%7E&83e=DO7991&ex7991=lupici-byli-hvezdami-policejni-kamery&play=1 . No jo i takhle vypadají triatleti a budoucí maratonci. Tak se snad nezlobíš Venco.

Bohužel se mi stala nepříjemná věc, že jsem na parkovišti nechal svítit světla svého vozidla a zjistil jsem to až v době, kdy už nešlo nastartovat, ale rodina pomohla, takže po nabití baterie jsem mohl s bikem na zádi vyrazit směr Praha, takže díky strejdo !!! To by ani nebyl Keke, kdyby nezkusil zda něco podnikneme. Sotva přijíždím domů a uložím kola, tak se protáhnu kolem ženy, která jen mávne rukou. Nechápe naše bláznovství. Keke chce dosáhnout titulu PIM king a zřejmě se tomu snaží podřídit přípravu, no proč ne, se slovy dnes nejméně 13 vyrážím z Kateřinek a bloudíme po okraji Prahy v blízkosti Křeslic a Pitkovic. Mě z toho nakonec vyšla 15-ka, Keke o něco méně, ale jsme navýsost spokojeni. Pokud se chci na maraton do České Lípy aspoň trošku připravit, tak to chce něco naběhat. Sobotní výlet na kolech do Rakovníku se nekoná, protože se nám zkrátka nechce a využijeme sobotní ráno k lenošení v posteli, ale odpoledne si to vynahrazujeme vyjížďkou za Prahu v délce 20 km, pro mě nic moc, ale žena má velkou radost, hlavně druhý den. Říkala něco ve smyslu, že to její kolo snad nemá sedlo nemá sedlo a chodí jako správný kovboj. Ale i přesto jedeme na výlet do Prachovských skal. Den je nádherný a prostředí ještě více. V životě jsem tu nebyl, ale líbilo se mi zde. Nevím jak je to možné, ale cestou po modré značce, nebyla žádná pokladna, skutečně. Až při odchodu z oblasti P. skal zjištuji, že se platí vstupné 50,-Kč, to když přes kasu jdeme pryč. Chvilku jsem přemýšlel, zda bych přeci jen neměl vstupné zaplatit zpětně, no co myslíte, neudělal jsem to. Doufám, že mě nezavrhnete. Ale kdo jste zde ještě nebyl, tak neváhejte a jeďte na celodenní výlet, opravdu to stojí za to: http://www.prachovskeskaly.com/zajimava_mista.php . Domů docházím unavený z celodenního ťapkání po skalách, schodech, schůdcích, průrvách a jiných skalních úkazech. Keke volá a zkouší mě naťuknout na běh, když nakonec přikývnu, tak se stahuje, a odvolává běh až na druhý den ráno. O.K. jsem rád, že si můžu dáchnout, dám si výživnou večeři, kterou mi žena připraví a přichází SMS od Tučnáka s výzvou k nočnímu běhu, aneb jak říká T. "po anglicky" Night Run=NR. SMS bylo víc a zaneprázdněný T. mi píše něco ve smyslu 20+, já hlupák to chápu jako od 20.00 hodin výše, rozumím má rodinu a vyhovuje mu to později. Nakonec se tedy scházíme před domem a T. vypadá velice profesionálně, ale nechápu proč má opasek s lahví. Za chvilku mi to vysvětlí, 20+ nemá význam časový, panebože on chce dát půl maraton. Až po deseti minutách běhu mi dochází, že žena doma čeká, že se vrátím tak za 30 min. po osvěžujícím, lehce společenském běhu. Bohužel jsme již trochu dále a tak i přesto, že T. mi navrhuje možnost návratu, odmítám to a vrhám se vstříc novému zážitku, poznat noční Prahu jako běžec. Běh mě těší a tak svoji radost projevuji v podchodu metra Opatov, kde vykřikuji: "Kdo nečte běhej.com, jako by nebyl, nádherně se to tu rozhléhá a chvilku nám věnuje svůj čas i parta ochmelků od nedalekého stánku, kde se osvěžují lahodným Braníkem. T. se ode mne odvrací a dělá, že mne nezná, chvilku se mi zdálo, jako by mířil k tomu stánku, ale nakonec nalézá správný směr a běžíme bok po boku. Faktem, ale je, že se pak o pivu zmiňuje během NR několikrát a nejen o tom, dokonce zmiňuje i produkty společnosti KFC. On by se snad v průběhu běhu klidně nacpal smaženým kuřátkem, bohudík jeho metabolismus mu v tom nebrání :-). Vzhledem k únavě z výletu jsem už ke konci NR zmožen, ale T. mě naladí na moji oblíbnou strunu a to výživové doplňky a strava vůbec. Zapáleně mu líčím poměry sacharidů, bílkovin a tuků a zapomínám tak na svoji únavu. Ale při doběhu na Háje jsem už skutečně"down" a od T. vchodu už k našemu domu, i když je to jen kousek, jdu. Jak jsem čekal můj příchod je velice netrpělivě očekáván. Ale když popíšu uběhnutou trasu, tak žena něco pochvalně zamručí a jde ležet, já jdu za chvíli. Porušuji své zásady a jdu spát bez doplnění energie, pouze se napojím iontovým nápojem. Ráno je to znát, vstávat se mi nechce vůbec, jsem takový ztuhlý. T. už je tou dobou v práci, nechápu jak to dělá. Plánuji, že den bude celý regenerační a tak otvírám skripta a studuji. Odpoledne přichází nabídka které nemohu odolat, Keke mě zve do nově otevřeného centra Brumlovka v Praze 4. Kdo jste tam byl dříve, tak na starou Brumlovku zapomeňte, nyní je to BALANCE Club Brumlovka. Je to luxusní fitness centrum, včetně relaxační zóny s bazeném, vířivkou, tři druhy sauny, odpočívarnou a o různých druzích aerobiku nemluvě. Mrkněte sem: http://www.balanceclub.cz/ . Co vám budu povídat, finančně náročnější klub pro lépe placené zaměstnance z okolních firem, jako GE Money, O2 atd. Keke mi sehnal volňásky a tak vyzkoušíme fitness i bazén, vše je poloprázdné vzhledem k tomu, že club je otevřen první den a zřejmě dosud nemá moc členů. Relaxační zóna je nádherná, Keke se směje, že nezapřu svůj výcvik v armádě a prozkoumávám všechny zákoutí a každý sprchový kout, co kdyby tam bylo něco zajímavého. Zastaví mě až nápis na dveřích Ladies only, tam přeci jen zvolním, ale na druhé straně dveří nápis Mens only zřejmě není a ven vychází zcela nahá žena, néé že bych to nikdy neviděl, ale v této situaci jsem zaskočen. Samozřejmě dělám jako, že nic a to tak dobře, že Keke si té ženy ani nevšimne. Je totiž fascinován akustikou parní sauny, tak dokonale, že ze svého repertoáru písní volí slovenskou lidovou, přičemž se pokouší napodobit i zvuk fujary, nádhera. Zastavuje ho až ledová sprcha z hadice, která se úplně náhodou ocitla v mé ruce. Zřejmě Kekeko zpěv přilákal do sauny i další návštěvníky a ta se začína plnit, mi svůj pobyt v centru končíme a jdeme se převléknout. V šatně celou naši akci končíme formálním pózováním. V tu chvíli máme opět pocit, že jsme běhající kulturisté.

P.S. Dám dohromady fotodokumentaci a to pak uvidíte tu parádu, jak plavce, tak kultíky a samozřejmě Prachovské skály. Takže sportu zdar a hodně štěstí v životě. Já vím je to dlouhé, když těch zážitků je tolik. Kdy má člověk psát, když má spoustu aktivit. Případné pravopisné chyby omluvte.

1/2 PIM

Všechny Vás zdravím.

Tak je to tady, opět přišel čas Pražského půl maratonu. Ještě než ho trošku popíšu, chci se vrátit k uplynulému týdnu. Který byl ze sportovního hlediska skoro bezvýznamný. Po krásně rozjetém tréninku kola se nám vrátila zpět zima. Kolo jsem nechal v Kadani a domníval jsem se, že po návratu z Prahy si v pondělí krásně zajezdím, ale bohužel byl jsem unavený a nepodařilo se mi vyrazit hned ráno. Odpoledne už bylo velice chladno a osedlat kolo jsem se již neodvážil. Navíc jsem se nedokopal ani k běžeckému tréninku a to celý týden. Pouze ve středu jsem neodolal Kekeko výzvě a šli jsme opět po delší době navštívit posilovnu. Po příchodu domů mě dostal Tučňák se svojí SMS, že si vyběhnul na noční běh, moc mě mrzelo, že jsem se nezúčastnil. Mrkněte sem: http://tucnak.blogspot.com/ Na druhou stranu to možná bylo dobře, protože následující den jsem byl totálně zničený, probudil jsem se s bolestí hlavy a krku, skutečně jsem byl dost otrávený protože 1/2 PIM se blížil a běhal jsem s Vefisem naposledy v sobotu 17.3. to tedy byla paráda. No nasadil jsem tradiční metody, trochu léků, trochu bylinek, med. A to mi Keke s Tučňákem opět zasadili ránu, šli si zaplavat a já tam opět nebyl. No i v pátek jsem se raději válel, den před 1/2 PIM už to stejně nezachráním.

Takže je tu sobota 24.3. a půlmaraton. Společně s manželkou jsme dorazili na metro Malostranská, kde jsem se sešel s Vefišem a jeho drahou polovičkou http://www.vefis.blogspot.com/ . Chladno bylo skutečně velké, ale organizace se jevila docela dobrá, použili jsme šatnu, a věci uložili v úschovně, vše bez problémů, Vefiš si do mého batohu ukládá džíny. Pak jdeme vyhledat vodiče behej.com, což nebyl žádný problém. Hned jsem oslovil Wittyho, který byl zjevně v dobré náladě a sliboval běžcům, že je provede cílem v čase 1:50. Nyní ještě nevím jak skončil, ale v jeho případě to zřejmě byla procházka růžovým sadem.

Po společném focení, jdeme s vodiči a jejich následovníky na shromaždiště, na silnici u metra procházíme kolem auta ze kterého na mě kouká Roman Šebrle, ale běhat nešel. Cestou si ještě všichni hromadně včetně vodičů odskočíme na malou, u Vltavy, doufám, že z toho nebyla ekologická katastrofa. Atmosféra v oblasti startu byla výborná, pouze já jsem zde zjistil, že se mi otevřel energetický gel v kapse a půlka mi ho vytekla. Opravdu super, ale vzápětí zazněl startovní výstřel a já jsem tedy vybíhal s olepenou rukou. Běželi jsme s Vefišem volně, spíše jsme si užívali atmosféru závodu. Měl jsem od Kekeho zapůjčený sportester Polar, neboť jsem chtěl mít záznam o průběhu závodu, což moje Sigma, kterou používám, neumožnuje. Chtěl jsem si udělat i mezičasy, ale nějak jsem několikrát přehlédnul kilometrovníky a prvního jsem si všimnul až na 5 km, takže z mezičasů nic nebylo. Bohužel právě na 5 km mě přepadlo nutkání si opět odskočit, asi jsem to s tou hydratací před závodem přehnal. Co se dá dělat, tak z toho byla malá ztráta, v rámci toho abych ji dohnal jsem to trošku rozběhnul a Vefiš mě vyslal vpřed s tím, že si bude držet své pohodové tempo. Potom jsem se tedy držel koho šlo, střídal jsem různé tahouny, podle tempa a podle toho jak se mi zdáli výkonní. Když běžím přes nám. Republiky, mává na mě z davu žena a fotí - paráda. Dlouhou dobu jsem se držel jedné dívky v zeleném tričku, která měla na můj vkus tempo dosti ostré, ale co, aspoň bude dobrý čas, říkal jsem si. Držel jsem se jí až pod Nuselský most, zde mě překvapila jedna z kolegyň z práce, která mi začala fandit z okna. Díky Moniko. Zde však slečna které jsem se držel dostala krizi a zase jsem v tom zůstal sám. Navíc začalo podezřele foukat, bohužel proti mě. Neběželo se mi příjemně. Navíc mě nepodržel ani sportester, který ukazuje na displeji CHECK SENSOR, ale žádný čas, takže zhruba od 16 km, nemám přehled o tempu. Ale je to jedno, začínám nějak vykysávat, na 19 km jsem měl chuť přestat běžet a jen jít, ale tak blízko cíle to nemělo smysl a tak jsem dál běžel, ale zpomalil jsem a rychlost jsem nabral až v blízkosti Karlova mostu, ale to už byl cíl velice blízko. Krátce před cílem na mě křičí žena ať makám, bohužel už není kam. Probíhám cílem, čas 1.48.47, no není to nejhorší, ale popravdě jsem očekával lepší čas. Na druhou stranu je to osobní rekord, minulý čas na 1/2 PIM byl 1.50 hod.

Po příchodu domů zjišťuji, že Vefiš má džíny stále v mém batohu a to do metra odcházel s tím, že se v OC Zličín na WC převlékne. No nevadí i v běžeckých elasťákách mu to při nákupech určitě slušelo.

Uvidíme jak dopadne 7.4. maraton v České Lípě, nalákal mě na něj Witty, tak snad to půjde. Asi bych měl s tím běháním přitvrdit. Tak uvidíme, co předvedu. Ježíši snad doběhnu, no musím, Keke s Tučňákem by si o mě neopřeli kolo, no kolo možná jo. Tak mi držte palce.

Ať se Vám všem dobře daří.

P.S. Nechte mi nějaké vzkazy, dole pod článek v komentařích a podívejte se také do fotoalba.

bez computeru

Ahoj. Zdravím Vás, čtenáři blogu, tedy pokud nějací jsou. No snad ano, na doporučení Tučňáka jsem na blog umístil čítač přístupů a přeci jen to přibývá, tak se sem občas někdo podívá.
No nevím jak vy, ale já se i nadále snažím trénovat. Rád bych i dvoufázově, ale bohužel se mi to nějak nedaří sladit se studiem. Po krásné neděli strávené v Průhonickém parku přišlo pracovní pondělí, ale také regenerační, protože jsem nepodniknul žádnou aktivitu.
Ale hned v úterý, poté co jsem se trošičku prospal, jsem vyrazil do okolí Hostivařské přehrady a bylo z toho krásných bezmála 10 km. Původně jsem chtěl více, ale večer mě čekalo divadlo a skutečně by to mohlo dopadnout tak, že bych tam usnul. Kolega z práce, ochotník nám oznámil, že bude hrát v předstvení divadla Bez zábran, že ho neznáte, já také ne. No nevadí, šlo o hru Zvonokosy a to už je známější. Představení se hrálo v Redutě, ano v tom, jazzovém klubu na Národní třídě. Já tam v životě nebyl, jazz neposlouchám, ale jak klub, tak představení bylo pěkné. Co pěkné ještě teď mi některé písničky znějí v hlavě. V úterý to bylo slabší, opět do práce, absolvovat povinnou střeleckou přípravu. Ale dopadlo to dobře a odpoledne jsem již vyrážel směr sever do Kadaně. Byl jsem trošku stahaný a tak jsem tento den opět pojal regeneračně. Navíc zjišťuji, že jsem nechal v Praze cyklocomputer, trošku mě to mrzí, bohužel, nedá se nic dělat, ono to půjde dobře i bez něj. Nemusím být stále pod tlakem elektroniky. Ve čtvrtek ráno nasedám na kolo a ukusuji kilomety. Vzal jsem to z Kadaně přes hráz Nechranické přehrady, a pak po okolních vesničkách, dle Infomapy by to mělo být 65 km, cítil jsem se výborně, zřejmě za to mohu dvě Tatranky, které jsem si cestou vychutnal. V pátek ráno jsem se podíval do mapy a zamířil jsem rozhodně do Krušných hor. Hned za Kadaní mi protivítr naznačuje, že to nebude pohodová jízda. Stoupání do hor mě doslova drtí, v jednu chvíli jsem skutečně sesednul a prověřoval zda jsem nepíchnul, nebo se mi nezablokoval brzdový špalík. Ne, žádná závada, prostě to nemůžu ušlapat. Absolutně jsem nechápal co se děje, zřejmě zvyk na převody z horského kola. No v druhé polovině kopce se to už zlepšuje, když dorazím do Výsluní, tak běžím do místního konzumu a žádám prodavačku opět o Tatranky. Jé, ta prodavačka je moje bývalá spolužačka ze základní školy, tenkrát se jmenovala Zábojníková. Prý jestli jsem se dal na stará kolena na sport. Pravda. na základní škole jsem nebyl zrovna sportovní jednička, ba ani dvojka. Zaplatím a raději z prodejny zmizím. Jedu směr Hora Sv. Šebestiána, cesta je v pohodě, neboť zjištuji, že původní silniční tah je opuštěný a povrch perfektní, všechna vozidla jezdí po nově zbudované silnici, která je nedaleko. Během jízdy do Hory S.Š kolem mě neprojelo ani jedno auto, sen cyklisty. Ve vesnici odbočuji a mířím Bezručovým údolím do Chomutova, nikdy před tím jsem tu nebyl a jsem ohromen, zejména tím, že cestou dolů do CV nemusím vůbec šlapat, v horních horských partiích není cesta zcela nakloněna silničímu kolu, ale čím více dolů tím lepší. Ovšem prostředí vskutku nádherné, cesta kopíruje potok a u CV je podél silnice vytvořena asfaltová cesta pro pěší, cyklisty i běžce. Je pátek odpoledne a potkávám spoustu cyklistů, in-line bruslařů, zdravím naprosto všechny, mám výbornou náladu. Tuším, že v Bezručově údolí se poběží i jeden ze závodů poháru behej.com, rozhodně doporučuji. Chomutovem prosvištím, jedu kousek po pražské, pak odbočím do Března a kolem elektráren v Tušimicích se vracím do Kadaně. No mezi Březnem a Tušimicemi to fouká a chvílemi je to dost náročné, ale dobrou náldu si stále udržuji, ale ten cyklocomputer, mě vážně štve. Opět měřím na infomapě a prý je to 73 km, no nevím, myslel jsem si, že je to víc. Tak si to projedu příště, ne!? Ale po pravdě, večer mě nohy, trošku bolí. V sobotu je ošklivě, na kolo se mi rozhodně nechce, ale kadaňský spoluběžec Vefiš mě vyláká na lehký 8 km běh po cyklostezce, která se táhne podél Ohře. Zase pohoda, kecáme a plánujeme, kde se sejdeme na 1/2 maraton v Praze. Doufám, že jdete já rozhodně, zcela náhodně jsem našel svůj čas z roku 2005, na diplomu bylo uvedeno 1:51, tak doufám, že to bude lepší.

Tak ať se vám dobře daří. Lasky

Počasí nám přeje

Tento týden se jeví jako velice zdařilý. Úspěšně se mi podařilo najet další kilometry na kole. V pátek ráno, sotva slyším jak žena zavře dveře a odchází do práce, vyhlížím z okna ven a zdá se, že přichází další slunný den. Opět tedy nasedám na kolo a vyrážím na silnice. Zrovna vynáším kolo ze vchodu a zvoní mi telefon, zpráva od Kekeho, že jdeme odpoledne plavat, je 8.30 hod. a tak potvrzuji, už budu z kola jistě dávno zpátky. Původně jsem se domníval, že urazím tak 50 km, ale netuším, že to bude o něco více. V podstatě se motám v blízkosti Prahy, ale nevěděl jsem, že je to tady tak krásné. Některé trasy už mi loni ukázal Tučňák, ale nechtěl jsem objíždět jen ty původní a tak se s mapou v kapse vydávám do neznáma. Z Jižního města jedu zhruba po této trase: Horní Měcholupy, Dubeč, Koloděje, Křenice, Babice, Mukařov, Vyžlovka, Jevany, Struhařov, Tehov, Říčany a zpět do Prahy.

Při návratu ku Praze jsem již dost down, když vyjíždím kopec od Křeslic na Háje, tak už melu z posledního, je mi jasné, že jsem stravu hrubě podcenil, ale cestou jsem se nechtěl nikde zdržovat obědem a domníval jsem se, že dvě müsli tyčinky a ionty postačí. Když v čase 03:08 hod. dorážím k domu, tak mám na tachometru hodnotu 71,63 km, průměrná rychlost činí 22.3. Já vím, není to nic extra, ale přeci jen je to druhá jízda v této sezóně. Rozhodně se mi však nechce do plavání, nohy se mi trochu třepou a na běhání se taky necítím. Doma něco málo sním a dám se trošku dohromady, pak si přece jen říkám, že to plavání by mi mohlo i pomoci, hlavně studená voda na regeneraci nohou. Na smluvené místo tedy dorážím, Keke už čeká a doráží i další zájemce o plavání z fóra behej.com. Má nick Žula a taky by rád triatlon. V bazéně tedy plaveme a Keke nám upravuje techniku, když skončíme, tak se skutečně cítím lépe. Udělal jsem tedy nakonce dobře.

Večer se ještě na chvilku scházím s Tučňákem a popisuji své zážitky, má radost jak mi to šlape. Ale únava doléhá plnou silou, jdu si lehnout na mě nezvykle brzy. Ráno nohy cítím, ale jde to. Sobota je pracovní a to celá až do neděle, z aktivity mě vytrhne jen Kekeho zpráva, že jdeme cvičit a běhat. O.K. v neděli ráno dorážíme do fitness BBC na Chodově, bohužel vzhledem k tomu, že jsem spěchal z práce domů a hned cvičit, tak jsem nechal doma čip určený ke vstupu do fitu. Slečna za barem mě ani přes naléhání Kekeho nepouští, zkrátka bez čipu nemám nárok. Jsem rozčarován, za NEMALÉ vstupné, jsem očekával větší ochotu. Posilovna zeje prázdnotou a ta paní u recepce nikoho neobsluhuje, ale přesto mi nevychází vstříc. Smůla. Ještě, že do šatny čip nepotřebuji. Takže jdeme do běhacího ohozu a vyrážíme do nedalekého Kunratického lesa. Zapomněl jsem i hodinky, takže běžíme naprosto pohodovým tempem a já Kekemu cestou stále něco vyprávím. Cestou potkáváme spoustu běžců různého věku. Po doběhu si ještě užijeme sauny, která je přímo v šatně. Oběma nám přichází zpráva od Tučňáka, že si ráno skvěle zaběhal, výborně, to znamená, že se dostává do formy a zapojí se opět do společných výběhů. Skutečně příjemný den. Když pěkný, tak pěkný. Jedem se ženou, do Průhonic do parku, na krátké cestě kterou musíme urazit autem, potkáváme neuvěřitelné množství cyklistů. Snad celá Praha si vyjela na kole. Na každém pátem metru komunikace je kolo. Navštěvu parku v Průhonicích doporučuji, moc se mi tu líbilo. Je zde i vhodné místo na běhání, ale nesmíte vběhnout hlavní branou, kde se vybírá vstupné, ale některou z bočních, jak se podařilo i kdysi mě. Cesty měkké, pro běh ideální, ale na druhou stranu zde bylo dost lidí se psy. Zkuste, uvidíte. Po nádherné procházce v parku již skoro odcházíme a náhle vidím, že se k nám blíží běžec, nějaký povědomý. No jo, je to Miloš Škorpil, na chvilku se zastavuje, má v ruce fotoaparát a fotí okolí. Pozdravím a zeptám se kolik dnes naběhal, prý 60 km, hmmm, prostě pěkný den. Hned vyráží dál. Pak ho ještě potkávám na chodníku v Průhonicích, kde se občerstvuje. No je v pohodě.

Na internetu zjišťuji, že počasí má být i nadále vlídné, tak uvidíme co nám přinese další týden.

Tak sportu zdar, ať se vám v životě daří. Lasky