Nevím jak kdo, ale já osobně jsem našel ve večerním běhání zalíbení. Pravidelná setkání s Vefišem u kláštera a následný běh s čelovkami už tak nějak zapadá do mého dne. A asi takhle to vypadá v reálu. Partička běžců se schází na startu.
Pokud se při startu opozdím a běžím až za týmem, tak se na mě Vefiš otáčí a pokřikuje kde se flákám.
Při běhu nesmí chybět ani strečink.
Bezpečnost je také důležitá a proto používám reflexní prvky.
Je to paráda, když můžete dýchat noční vzduch ve společnosti lidí, kteří mají rádi sport a běhání stejně jako já.
Zdravím srdečně všechny čtenáře mého blogu. Vlivem zejména stěhování, pracovních peripetií jsem byl chvilku mimo připojení a jen zprostředkovaně jsem získával informace přes mého současného běhacího parťáka Vefiše. Ale od včerejšího dne jsem opět připojen a on-line, takže znova můžu brouzdat po vlnách internetu a hlavně číst všechny mé oblíbené blogy, stránky a reagovat na různé zajímavé příspěvky. Je zvláštní, že jsem si bez internetu připadal docela ztracený. Náramně mě potěšilo, když jsem si mohl přes webkamerku pokecat s Tučňákem a Kekenátorem, je to opravdu radost po čase opět vidět své přátele a sdílet s nimi své starosti a radosti. Ačkoli se vyrovnávám s novým pracovním prostředím a se zcela novou partou lidí, tak na sport a běhání jsem nezanevřel, ba právě naopak. Právě z toho sportování byl v poslední, dost hektické, době jediný záchytný bod na který jsem se velice těšil. Dost mi schází volný čas, který jsem měl, neboť jsem pracoval na směny, ale v už si pomalu začínám zvykat na klasickou každodenní pracovní osmihodinovou pracovní dobu. Zejména Vefiš mě dost burcuje svým nadšením, které přenáší i na mě. Protože jsme si chtěli užívat i podvečerní, no vlastně večerní běhání ve tmě, tak jsem neodolal a společně s ním objednal čelovou svítilnu, kterou už tak vychválil ve svém povedeném článku. Nutno poznamenat, že je to fakt paráda a noční běhání má skutečně své kouzlo, ne že bych to nepoznal už v Praze s Tučňákem, ale přeci jen se běhalo osvětleným pulsujícím velkoměstem. Tady v Kadani, začínáme u historického kláštera:
seběhneme do údolí k přehradě - Kadaňskému stupni a potom krásný běh po břehu řeky Ohře proti jejímu proudu směrem ke Klášterci nad Ohří. Na snímku dole je v levém dolním přehrada a nad údolím se tyčí klášter: http://www.hrady.cz/index.php?&OID=1171
Běžíme po zánovní cyklostezce kterou nechalo město vybudovat. Dost lidí se domnívá, že město udělalo chybu, že stezku neudělalo asfaltovou, neboť její povrch je tvořen jakousi směsí jemného čehosi, mezi pískem a šterkem. No na kolečkové brusle to není, ale na kole se na tom dá jet dobře a na běhání je to zcela ideální měkký povrch. To mají naše klouby rádi :-)) na stezce je vybudovano několik velice designově zdařilých mostků přes potůčky a velice pozitivní je že stezka povede až do obce Rašovice a to v nejbližší době. Nyní končí cca. 1 km před touto obcí, ale stavební práce již jsou v plném proudu. Od domu, vzhledem k tomu, že bydlím v blízkosti zmiňovaného kláštera, to mám na konec cyklostezky dle mapy na internetu cca. 3,5 km, takže to vychází na 7 km ale v nádherném prostředí a když chodím běhat 5 x týdně, tak to za ten měsíc nevypadá tak hrozně. Navíc je to skutečně nádherné prostředí a lahoda pro nohy. I když má někdy pramalou náladu jít běhat, tak výhled na řeku a představa ubíhající zeleně mě tak nějak naladí a jdu na to. Až bude cyklostezka prodloužena a do Rašovic, tak se dá absolvovat krásná trasa až do Klášterce nad Ohří s omezenou možností setkat se auty a navíc přes park v Kláštereckém zámku až do lázní v Klášterci. Tato trasa tam a zpět vychází na krásný půlmaratonek, což už zní opravdu nádherně. Dny se prodlužují, nálada se rapidně zlepšuje v práci se daří a tak není důvod, proč trénink dále nerozvíjet. Protože předpověd meteorologů zní slibně hodlám již příští týden provést prohlídku byciklu a na zkoušku absolvovat jízdu do práce což je 25 km tam a totéž zpátky. To se budou nádherně najíždět kilometry. Rozhodně mě v tomto může motivovat Devče, její tréninkové dávky jí dost závidím a hlavně tu vůli. V nejbližší době musím vzít foťák a trošku to tu multimediálně zdokumentovat a obohatit opět tento blog. Vizi IM stále mám a zatím jí neopouštím, ale příští měsíc se opět chystám do školy a jak se znám, tak mě opět přepadne stresing, ale ono to nějak půjde, ostatně jako vždy. Navíc mě profesor Fišebara (Vefiš) stále natahuje na skřipec se svým Krušnohorským maratonem, kterého se hodlám rozhodně zůčastnit, neboť je to otázkou stavovské cti. Snad tam nevykysám.
Ještě přidávám vzkaz pro Janičku: skutečně chodí běhat se mnou, ačkoli se to zdá být neuvěřitelné, je to tak. V případě jakýchkoli pochyb doporučuji jednoduché řešení, proběhni se s námi. No tak tím končím dnešní příspěvek, takže ať vám to sportuje.
Zdravím Vás. Už nějakou dobu je tu nový rok, takže opožděně, ale přece vše nejlepší do roku 2008. Momentálně mám velkou radost, protože se mi úspěšně podařilo ukončit další semestr ve škole, takže budu mít opět chvilku klid a taky víc času na sportování. Tedy ne, že bych nesportoval, ale jak jsem se dočetl i na jiném blogu, někdy je dobrý každý důvod, když je třeba omluvit proč nejít ven si zaběhat. Na běhání jsem nezanevřel a proto když jsem měl možnost si koupit nové botky za rozumnou cenu, šel jsem hned do toho a udělal si radost, protože dobrých běhacích bot není nikdy dost.
Navíc se udála další významná změna a měním místo svého dosavadního pracovního působiště z Prahy a to blíže ke svému domovu, do Chomutova. Uvidím co mě čeká, no snad to bude fajn a bude čas i na to běhání. Dobré je na tom to, že v Chomutově je bazén a to 50 m a hned vedle bazénu běžecký ovál, takže podmínky by tu byly, jen je využít. Navíc, když srovnám ceny bazénu v Praze a v Chomutově, tak v druhém případě to vychází ekonomicky daleko příznivěji. Bohužel tímto se vzdaluji svým běžeckým kamarádům Tučňákovi a Kekenátorovi.
S oběma jsem ukončil svoji éru osamělého běžce po jedné trase, poznal spoustu nových lidí, otevřel si obzory a hlavně jsou to oba fajn kluci do nepohody. Je pravda, že v poslední době jsme toho společně moc nenaběhali, ale ty společné zážitky a kilometry uběhnuté, naplavené i ujeté na kole už nám nikdo nevezme a budu na to rád vzpomínat. Ale doma v Kadani samozřejmě nebudu sám i zde se pohybuje značné množství běžců, viz. http://vefis.blogspot.com/ a není sám. Běžců je tam hromada pouze nejsou mediálně vidět, ale běhá jim to setsakramentsky dobře, což je ostatně vidět na příspěvcích Vefise, kde komentuje Zimní běžecký pohár, který se právě v Kadani odehrává. Že to má Vefis v nohách jsem pocítil na vlastní kůži, kdy mě vytáhl na rege běh a moc příjemně jsem se necítil. Budu do toho muset začít trošku víc bušit abych se do jara rozběhal. Mám v kalendáři zaznamenaných pár akcí, ale mým hlavním cílem jsou Otrokovice. Rád bych konečně zmáknulIM distanci i když po loňské půlce vím, že to bude hodně, hodně náročné, ale nakonec to je na tom to krásné. V rámci přípravy uvažuji o tom, že bych aspoň jednou v týdnu z Kadaně do Chomutova běhal a nahonil tak objemy, problém je, že většinu trasy budu muset zmáknout po silnici, což není rozhodně optimální. Napište mi jaké máte zkušenosti s běháním po silnici a zda při tom hodně blikáte a svítíte? Tak doufám, že to všechno pěkně půjde a ten Moraviaman klapne.
Ahoj, zdravím všechny čtenáře blogu a děkuji těm, kteří mi zachovali věrnost, přestože jsem se zde delší dobu neukázal. Jestli si snad někdo myslí, že jsem se vzdal běhání a sportu, tak to v žádném případě. Naopak své usilí jsem znásobil a byl jsem v celkem dobré kondici, ale bohužel, přepadnul mě zánět slepého střeva, takže jsem si musel dát nucenou sportovní přestávku. Navíc mě zarmoutila zpráva, že Tučňák zabalil svůj blog, ale jsme i nadále v kontaktu. Bohužel Tučňaka také přepadla zdravotní indispozice a tak momentálně neběhá. Ale to mi nezabránilo abych podpořil kolegu běžce z Kadaně - Vefiše v rámci rekonvalescence jsem se byl mrknout na Kadaňský zimní běžecký pohár a zmáknul jsem zde udělat sérii běžeckých fotografií. Můžete to omrknout v galerii: http://picasaweb.google.com/vefis1 Když jsem viděl, jak to tam všem běhá, měl jsem hned chuť se rozběhnout, protože mi to opravdu chybí, ale příští týden se již hodlám rozběhnout, ale pro jistotu posilovnu si nechám raději na později. Tímto zdravím všechny triatlety, neboť svého plánu zdolat příští rok IM se stále držím a také bych si rád dal několik maratonků. S PIMem rozhodně počítám, je to moje srdeční záležitost a miluji davy, takže ten bych si nerad nechal ujít. V nedávné době jsem se společně se ženou zůčastnil narozeninové párty rádia Kiss a měli tam nádherný dort, takže vám ho na závěr nabízím aspoň touto formou.
Tak vás opět zdravím, čtenáři blogu. Výprava do Nízkých Tater proběhla víceměné úspěšně, neboť jsme se všichni vrátili ve zdraví domů. Jelikož jsem známý tím, že jsem pro každý dobrý sportovní nápad, oslovil mě kolega Milan zda s ním a partou jeho přátel nepojedu do Nízkých Tater. Co bych nejel, byl jsem tam loni, líbilo se mi zde takže hurá na to. Jenže ouha babí léto se nekonalo a náš společný start z hlavního nádraží provázelo nevlídné počasí, které se neumoudřilo ani na Slovensku v Donovalech, kde naše pouť začínala. Rozhodli jsme se přejít hřeben Nízkých Tater. A to podle tohoto plánu:
http://www.nizketatry.sk/phrebena/phrebena.html Zpočátku to vypadalo slibně, ale cestou se počasí výrazně zhoršilo a túra se stala skutečně vyčerpávající. První trasa z Donoval do útulny Pod Chabencom, zahrnovala cca. 12 hod. pochodu, což se nám skutečně potvrdilo, ale byl to pochod v dešti, mlze, chladu a ve druhé polovině i neustávajího větru.Opět jsem se ujistil, že v horách se dá poměrně snadno zhynout, pokud nemáte odpovídající výbavu a nejste fyzicky připraveni. Všichni počítali s tím, že já jako maratonec a triatlet bych neměl mít s pochodem problémy, ale ke konci pochodu jsem byl i já skutečně rád, že jsme chatu nalezli a mohli se zde ohřát, protože jsem toho měl skutečně plné zuby. V útulně bylo teplo a příjemně, navíc nám chatár připravil teplý čaj a fazolovou polévku, čímž si mě naprosto získal. Celá naše výprava šla brzy spát, abychom nabrali sílu na další pochod, tedy to jsem si myslel já. Ale druhý den jsem byl jednoznačně přehlasován, že v pochodu nepokračujeme, pouze sestoupíme dolů a pojedeme regenerovat.Doporučil jsem termály Bešeňová, kam jsme odpoledne také dorazili: http://www.besenovanet.sk/index.php Druhý den jsme vyrazili všichni společně do termálů a byla to skutečná pohoda. Každému kdo tam pojede rozhodně doporučuji zakoupit vstupenku VIP, která vyjde bezmála na 500 SK na 3 hodiny, protože je to mimořádný zážitek. V teplých bazénech jsme strávili cca. 1 hodinu a zbytek v zóně Vitální svět, kterou tvoří různé sauny - finská, pára, pára - mentol, různé sprchy, zásobník s ledem, vodní masáže chodidel a další a další. Zpočátku jsem zajímavým areálem bloudil a hledal ostatní, ale když jsem se zorientoval, tak jsem již užívali veškerých výhod a odcházeli jsme velice příjemně unavení. Rozhodně to za ty peníze stojí. Kromě konzumace jídla a pití jsme již jiné aktivity na Slovensku nepodnikali, tedy za zmínku stojí procházka skoro celodenní po Ružomberku, pěkné město s krásnými výhledy do okolí. Po návratu do Čech jsem si říkal, že opět pomalinku začnu běhat, ale byl jsem zaskočen SMS o tom, že se mám ve středu 12.9. účastnit policejního pětiboje. Aha v zápalu letních aktivit jsem se neprozřetelně přihlásil, ale nyní se mi do toho moc nechtělo. Protože nejsem slaboch, tak jsem do toho šel. Jednalo se o spojení následujících disciplín: skok daleký, vrh koulí, plavání 300m, střelba, běh 3600 metrů. Po prvních dvou disciplínách jsem to chtěl zabalit, protože jsem podal skutečně tristní výkon. Na plavání to už docela šlo a chuť jsem si skutečně vylepšil až ve střelbě, kde jsem skončil druhý, ale ani to už nezachránilo mé špatné umístění a do běhu se startovalo právě podle umístění, takže jsem se sice snažil, ale nebylo to nic platné. Své celkové umístění nebudu raději komentovat a začnu ten skok a kouli trošku pilovat. Vzhledem k tomu, že jsem běžel naposledy 20. srpna s Vefišem po Karlovarském triatlonu, cítil jsem se druhý den po pětiboji děsně, absolutně rozlámaný. Do běhu se mi vůbec nechtělo a tak jsem v poslední době trávil čas pouze v posilovně s Kekenátorem. Právě ten mě 16.8. přesvědčil, že si rozhodně musíme jít zaběhat a nejlépe něco delšího. No a dopadlo to tak, že jsme si dali 1/2 maraton za 1:53, což mi přijde docela dobré. Sice mě trochu bolí koleno, ale není to nic hrozného. Že bych si přeci jen ještě tento rok dal maraton. Tučňák mě láká do stromovky, no tam se mi mimochodem dobře spí: http://jirvla.blogspot.com/2007_06_03_archive.html . Tak uvidíme jak se to půjde dál. Vzhledem k tomu, že momentálně se věnuji spíš posilovně, tak nemá smysl uveřejňovat týdenní přehledy, ale kdy to dobře šlo, tak ho sem šoupnu. Jo a ještě video:
Zdravím všechny čtenáře blogu. Krátce jsem se odmlčel vzhledem k tomu, že po triatlonu v Karlových Varech, který už okomentoval Koyama i Vefiš se nic sportovně podstatného nedělo. Chystal jsem se, že si udělám radost a pojedu na Pilmana, ale bohužel jsem se ve službě zranil a tak nemožným způsobem, že je to směšné. Zkrátka jsem přijel autem z oběda a při vystupování z auta jsem došlápl na obrubník, noha mi sjela a v levém koleni se ozvala ostrá bolest. Nepřikládal jsem tomu zvláštní význam, ale bolest se během dne ozývala čím dál více až jsem koleno s problémy sotva trochu ohnul. Takže to skončilo tím, že jsem se objednal k ortopedovi a začal jsem baštit Diclofenac a koleno si mažu. Bohužel se na mě projevují vedlejší účinky tohoto léku a jsem totálně, ale skutečně velice unavený. Mohl bych spát absolutně pořád, už abych to dobral. V současné době už koleno nebolí, ale zatím ho nehodlám dráždit. No tak aspoň chodím do posilovny a už to vidím spíš na zimní přípravu. Týdení přehledy nemělo smysl uveřejňovat, neboť by se tam objevovala 5 x v týdnu posilovna. Tento týden se chystám na přechod hřebene Nízkých Tater, tak doufám, že mě koleno nezradí. Ale je pravdou, že s ohledem na stav výborného běžce a bloggera Mounta, viz. O bolesti jsem na tom výborně. Tímto mu přeji hodně úspěchů při boji s touto nemocí. Jinak je mi moc líto, že nebudu v Praze v době kdy bude noční desítka a také první IM v Praze, tedy Bigman, obou akci jsem se chtěl zúčastnit minimálně jako divák a fotograf, ale nedá se nic dělat, ale určitě to zvládnete dobře i bez mé přítomnosti :-))
S přicházejím podzimem a ochlazením přeji Vám všem hodně zdraví a sportovních úspěchů.
Tak je za námi další sportovní týden, ale už se rýsuje triatlon v Karlových Varech http://www.citytriathlon.cz/ Tenhle týden byl celkem průměrný, ale zkrátka k plavání jsem se nedostal, z toho Podolí jsem byl nějaký otrávený, Zelený pruh je přes léto zavřený a na jiné bazény to mám v Praze celkem daleko, ale to jsou samozřejmě výmluvy. Když na to přijde tak bych mohl chodit plavat třeba do Vltavy a zkusit jak se bude klukům plavat na BIGMANovi. Zcela shodou okolností jsem viděl na ČT 4 Sport reportáž z ČP v dlouhém triatlonu na Lipně, trvalo to asi 25 minut, uteklo mi tedy plavání, ale kolo a běh jsem viděl. Vabroušek vypadal, že si to očividně užívá, ale ty terény byly tedy dost drsné, kolo bylo megakopcovité a to počasí bylo děsný.
PO - pobíhání po okolí t.j. Milíčovský les a Hostivařská přehrada, dalo to 9,2 km
ÚT - sedlám kolo a dávám si něco kopcovitějšího Říčany-Světice-Mnichovice-Struhařov-Mukařov-Babice-Kolovraty-Pitkovice, celkově 67 km, průměr 27,2
ST - a sakra, tady mám v deníku díru, určitě jsem byl běhat, nebo ne, fakt nevím
ČT - služba
PÁ - jdu s kolegou z práce běhat, koupil si nové botky, ale prý ho začalo bolet koleno sotva v nich začal běhat, no uvidíme, bohužel měl pravdu koleno opět začalo bolet, takže běžíme volně 10 km v tempu 5:54
SO - služba
NE - jsem unavený poměrně dost, ale mám děsnou chuť běhat trošku déle, beru botky a kroužím zběsile po Milíčovském lese, běhá se mi nádherně, ale nemám pití a ke konci už cítím, že síli ubývají, mačkám stopky a mám radost 18 km, tempo 5:15, tenhle běh jsem si fakt užil, navíc bylo moc pěkně a potkával jsem spoustu lidí, skutečně lahoda
Opět jsem se ujistil, že v horách se dá poměrně snadno zhynout, pokud nemáte odpovídající výbavu a nejste fyzicky připraveni. Všichni počítali s tím, že já jako maratonec a triatlet bych neměl mít s pochodem problémy, ale ke konci pochodu jsem byl i já skutečně rád, že jsme chatu nalezli a mohli se zde ohřát, protože jsem toho měl skutečně plné zuby. V útulně bylo teplo a příjemně, navíc nám chatár připravil teplý čaj a fazolovou polévku, čímž si mě naprosto získal. Celá naše výprava šla brzy spát, abychom nabrali sílu na další pochod, tedy to jsem si myslel já. Ale druhý den jsem byl jednoznačně přehlasován, že v pochodu nepokračujeme, pouze sestoupíme dolů a pojedeme regenerovat.
Doporučil jsem termály Bešeňová, kam jsme odpoledne také dorazili: