Pardubická devítka

Zdravím Vás. Minulý týden se mi podařilo dostat se opět na závody a to dokonce pracovně. Byl jsem vyslán abych reprezentoval barvy zaměstnavatele. Jako nováček na současném pracovišti jsem to nemohl odmítnout a vlastně mi to vůbec nevadilo. Bylo mi poskytnuto vozidlo a k tomu ještě dva sportující kolegové, oba Petrové - sportovci, kteří chtějí porovnat svoji fyzičku s ostatními. Takže hurá z Chomutova do Pardubic na Pardubickou devítku (9,6 km), která je součástí Mizuno running cup. A právě součastí tohoto závodu byl i přebor Policie a to jak republikové tak městské. Kde se flákal Vefiš to tedy nechápu, konečně mohl ukázat co v něm je, ale šetří se na Jirkovský crossmaraton. Hurá konečně porovnání se sobě rovnými. Cesta do Pardubic byla dost vyčerpávající včetně objížděk a kolon v Praze, ale dorazili jsme včas a zaregistrovali se. Překvapivě jsme byly toužebně očekáváni a dokonce měli při prezentaci přednost, jééje to bylo řečí :-)). Dostal jsem krásné tričko Mizuno, ale nebylo funkční a tak pěkné, jako to co dostal VlOO1. Beru si samozřejmě tepák, ale při startu v euforii zapomínám zapnout stopky, takže tepy dobrý, čas unknown. Nejdřív jsem se chtěl tak nějak šetřit ale rozběhl jsem to hned na 165 a tak nějak jsem to držel už pořád, tedy někdy až 170. Běželo se příjemných 6 kol, která částečně vedla přes centrum a částečně přes park - tam to bylo fajn. V rámci soustředění jsem již po pátém kole chtěl končit a měl jsem to krásně rozběhnutné, ale pořadatelé mě okamžitě vyslali do dalšího kola, bohužel nějakou tu vteřinku jsem ztratil. V posledním kole se snažím mohutně finišovat, ale přiznám se, že se mi dech už skutečně krátil. Nakonce dobíhám v čase 42:53. Celkově 109. v kategorii Policie 35 mám 11 místo a v kategorii Policie celkově mám 17 místo. Tenhle závod mě zajímá, příští rok byl se chtěl umístit do 5 místa. Rozhodně na to potrénuji. Výsledky zde.

Další běh podél Ohře

Zdravím Vás sportovci. Nevím jak vy, ale já se domnívám, že tento víkend byl, vzhledem k počasí, sportu zaslíbený. Jenže bohužel opět musím nějaký čas věnovat škole a to mi zabránilo zúčastnit se nějakého závodu a porovnat své síly s ostatními. Jak si tak sedím v křesle a sluneční paprsky mě skrze okno lehtají na krku, říkám si, že to nemůžu vydržet. Ačkoli učebnice kriminologie je zajímavá, tak já už se v podvědomí rozhoduji čemu dám přednost, kolo nebo běh. Nakonec pro svoji jednoduchost vítězí běh (i když to kolo bych potřeboval mnohem víc). Cítím, že to chce něco delšího, Vefiše ani nevolám, protože má směnu. No dnes to zmáknu sám. Celkem výjimečně si na cestu beru občerstvení tzn. láhev s oslazeným čajem. Klasicky si to z Kadaně zamířím okolo kláštera přes přehradu na cyklostezku. Už nyní vím, že cesta bude co se týče povrchu v pohodě, neboť část cyklostezky v Klášterci je už dokončena, takže už nehrozí předchozí klopýtání v oraništi. Běží se mi bezvadně a podle očekávání potkávám tu a tam cyklistu, ale popravdě jsem jich očekával více. Směrem do Rašovic mám Ohři po pravé ruce a pohodovým tempem okolo 5 min. dobíhám do Rašovic, kde přebíhám lávku přes řeku a řeku mám nyní nalevo od sebe. Povrch je zde asfaltový, ale doprava mírná. Proběhnu kolem čističky odpadních vod v Klášterci nad Ohří a mířím do jednoho z mála kopečků, které jsou na trati. Proběhnu čtvrtí rodinných domků a mířím z kopečka pod železniční most, ten podběhnu. Všímám si, že zde je již trasa poměrně často značena žlutými cyklo značkami s č. 204. Krátce poté co vběhnu do parku, míjím pomníček připomínající, že zde došlo k tragické události, i když je příjemně, mě tu vždy zamrazí hrůzou. Ale raději dál k běhu, cestičky v zámeckém parku jsou sypané a prima, je tu poměrně dost lidí. Parkem v pohodě proběhnu a dostávám se na jediný kraťoučký úsek kdy přebíhám poměrně frekventovanou silnici a dostávám se do kláštereckých lázní Evženie. Zde normálně obkroužím s Vefišem lázně a stejnou trasou běžím zpět, ale mám chuť běžet dále, tak proč ne. Cyklostezka mě vede dál stále v blízkosti Ohře, nyní i ve společnosti červené turistické značky. Terén je i nadále příjemný víceméně rovinatý, jedná se zřejmě o obslužnou komunikaci pro chataře a zahrádkáře, protože oblast kterou probíhám se mění v chatovou osadu. Kam mé oko dohlédné je chata, některé jsou velice pěkné jiné méně, míjím rozcestník na kterém je vyznačen nejbližší bod Kotvina přívoz 2 km. Hned se rozhoduji, to ještě dám, četnost chat na trase se trošku zmenší, když se těsně vedle mě objeví skály a dostávám se do soutěsky vytvořené řekou. Óoo jak romantické. Skály za nějakou dobu skončí a v dálce vidím zříceninu hradu Šumná. Soutěska se mění v louku a cyklotrasa uhýbá od řeky doprava a pozor do kopce. Strašně mě láká zjistit co na kopci je a tak i když se mi moc nechce tak se do něj pouštím a stojí to za to. Dostávám se opět mezi chaty, ale ty se náhle rozestupují a mě se otvírá v ohybu stezky nádherný výhled na meandr řeky Ohře. Tak tenhle pohled za celý běh stál. Chvíli tady stojím a trochu fotím mobilem, ale začíná mi být zima, takže rychle zpět. Cestu zpět volím stejnou, nakonec uhnout z trasy bych mohl stejně až v Klášterci. Tady nakonec malinko uhýbám, ale jen proto, že čaj v lahvi už mi došel a žízeň je veliká. Zastavím se v restauraci a dám si ke kofole i tatranku. Moc se nezdržuji, naházím to do sebe a valím dál, vzhledem k doplnění energie nemám cestou žádný problém a v dobré pohodě dobíhám do Kadaně. Tepe mi to někde kolem 148 a vím, že můžu klidně běžet dál, jenže se začíná dělat již trošku chladno a sluníčko se sklání za obzor, který se topí v rudé záři. Když doběhnu domu a hodím to do compu na tak jsem trošku zklamán, že to nebylo trošku delší, ale co jsem čekal za 2:15, že ? Celkem mi to dělá 24,62 km v průměru 5:31, takže velká pohoda. Společně s Vefišem se nám v hlavě vylíhnul plán, že zkusíme doběhnout z Karlových Varů do Kadaně. Jestli bude celá trasa takhle příjemná, tak by to neměl být problém. Věšina by měla vést právě podél Ohře a bude končit tímto úsekem. Takže tuto trasu berte jako typ, kdyby jste měli cestu okolo. Můžete to spojit i s masáží v lázních. Doufám, že Vefiš už na zahrádce všechno zasází, okope a pak se zase bude věnovat běhání, protože Jirkovský crossmaraton se blíží a to asi bude bolet bez tréninku. Mějte se fajn.

Zač je v Pardubicích

perník jsem nezjistil, ale už vím jak se v Pardubicích běhá. Běhá se tady moc dobře. Popravdě se mi ráno vůbec do Pardubic nechtělo, nevím čím to bylo, možná dlouhou procházkou po Petříně, kterou jsem zvládnul den před tím se svojí drahou polovičkou a možná to bylo tím, že klasická poučka zní, když se vám někam nechce, tak to většinou dobře dopadne. Při odchodu mě netěší telefonát mé maminy, která mi oznamuje, že v Kadani leje jako z konve, ale momentálně vyrážím z Prahy - Opatova a z nebe nic nepadá tak jsem v klidu. Společně s Jardou, Marcelou a jejich malou dcerou vyrážíme směr Pardubice. Jarda je poněkud neklidný, protože je to po dlouhé době jeho první závod a vůbec první půlmaraton. Uklidňuji ho, že to zvládne. Do Pardubic dorážíme celkem brzy okolo půl desáté a míříme do Duhové arény, kde je prezentace, vše funguje dobře, takže za chvilku je vše hotovo. Potkávám Koyamu ale prohazujeme jen pár vět. Marcela společně s Adélkou se již těší na mini závod 2 km, který předchází našemu "velkému" půlmaratonu. Stále se společně s Jardou snažím zvolit to pravé oblečení pro závod, zdá se mi dost chladno a jsem poměrně dost oblečený a z pohledu na některé závodníky mi běhá mráz po zádech. Jsou oblečeni dost lehce, ale asi vědí proč. Nakonec se rozhoduji pro dlouhé elasťáky a krátké tričko. Krátce před startem tak předávám bundu Marcele. Jarda si nechává nahoře tričko s dlouhým rukávem. Prezident Klaus běžcům popřeje hezký závod a potom už zřejmě spěchá za Čunkem, neboť KDU-ČSL má v Pardubicích sjezd, stejně jako běžci :-) Startuji své Sigmy s tím, že budu počítat čas na kilometr. Bohužel kilometrovníky mi tak nějak unikají, takže to později vzdávám. Tempo udržuji volné i když bych se tak rád rozeběhl, ale Jarda si tempo pochvaluje, takže není co řešit. Asi na třetím kilometru dobíháme Koyamu, který si to evidentně jen tak šolíchá. Hned si říkám v duchu, když se ho zaháknu tak nemůžu nic zkazit. Takže Jardu poučím, poté co mu Koyamu ukážu: Toho se drž a bude to v suchu. Koyma kilometrovníky snad cítí a tak nám přesně referoval, na jakem kilometru jsme a jaký čas máme. No bylo to stále plus mínus nějaká vteřinka - 5 min/km. Většinu závodu to vypadalo tak, že jsme si skutečně přišli jen popovídat. Opravdu, většinu půlmaratonu jsme prokecali a Koyama se dobře bavil, že to tempo, kdy si povídáme a předbíháme další běžce se mu moc líbí. Chvilinku jsem měl strach, že nás nechá na holičkách, když kolem probíhali afričtí kolegové, ale ostřejším tempem než mi, Koyama se chvilku zdál, že ho zahákuje, ale nakonec se mu nás zželelo a táhnul nás dál. Jarda během výkonu moc nemluví, ale bez debat se drží a na nic si nestěžuje - no jsem překvapen. V posledním kole jsem však začal mít pocit, že už bych měl zrychlit a tak jsem tempo trošku přiostřili. V tu chvíli potkávám běhacího kamaráda Papaayu se kterým jsem absolvoval Night run chvilku se nás drží, ale naše tempo se mu zdá ostré a tak se s námi po chvilce loučí. Ač mě Koyma varuje, tak zrychluji a pouštím se do úniku, na radu Koymay se na poslední občerstvovačce nezdržuji a utíkám. Bláhově jsem si myslel, že bych to mohl stihnout pod 01:40:00 ale je to hloupost. Míjím jednoho běžce za druhým, tu a tam mrknu na tepák a lítá to tam okolo 165-167 cítím se celkem dobře. Finiš se blíží a tak zrychluji, do cíle dobíhám s časem 01:43:48 a jsem spokojen. Splnil jsem si předsevzetí a udělal osobák. Aniž jsem to tušil Koyama také zafinišoval a držel se jen kousíček za mnou. Jarda má jen o minutku horší čas, takže na první půl maraton a první závod po dlouhé době je to skvělý čas. Pardubický půl maraton se skutečně vydařil. I počasí nám přálo, neboť déšť se spustil až po závodě. Skvěle jsem si zazávodil a mám obrovskou chuť do běhání. Tímto ti Koyamo opravdu moc, moc děkuji - připadal jsem si jak pod dohledem zkušeného trenéra. Že bych začal využívat tvých služeb častěji :-)) ? Na počest fotečka taky s Koyamou, ovšem na triatlonu v Karových Varech.

Terénní půlmaratonek

Zdravím všechny čtenáře blogu. Poslední dobou moc nepublikuji, sakra nevím jak je to možné, musím se polepšit. Stále běhám a mám před sebou vidinu nejbližšího závodu na který se chystám a to Pardubický půlmaraton tedy ne že bych vše podřizoval přípravě na tento závod, ale běhám trošku víc. Taky na tento závod přivezu Jardu, který by rád prvně zdolal půlmaraton v rámci závodu a určitě by chtěl zaběhnout nějaký pěkný čas, tak uvidíme. Já bych se rád propadnul aspoň pod hranici 1:45 no snad si moc nefandím. Popravdě by to byl můj osobáček. Snažím se postupně připravit na Moraviamana, ale počasí, no možná spíše moje lenost, mi neumožnuje najezdit potřebné kilometry, které by se mi na Moraviamana dost hodily. Plánoval jsem jezdit do práce a zatím mi to vyšlo jednou a jednou se mi povedlo projet se okolo Nechranické přehrady. Takže nic extra, jenže na sněhu mě to fakt nebavilo a stále se mi zdá ráno dost velké chladno. No snad se překonám a trošku to rozjedu. Computer mi nyní ukazuje Total distanc 87 km. Kdyby se do konce dubna zadařilo najet 500, tak by to bylo super. Jak jednou psal Vl001, prý stačí mít 600, tak to snad stihnu :-)) V duchu mimochodem přemýšlím jak to ten Vl001 dělá, že to tak pěkně všechno stíhá. Ale je fakt, že kdybych si vyjel aspoň na hodinku tak tam těch 30 natočím. No ale proč také píšu, chci si všem bloggerům, kteří neradi běhají sami jako já "postěžovat" můj běžecký partner Vefiš se rozhodl rošířit si obzory a vrhnul se na zahradničení. Tedy nemám mu to za zlé, ale běhání trošku zanedbává to je pravda. Zřejmě aby odčinil své hříchy, tak mi naplánoval delší trail run. Jehož mapu vidíte. Setkávám se na našem obyklém místě a já již z dálky vidím Vencovi nové botky Asics, jsou krásně sněhobílé. Vyrážíme klasicky přes Kadaňský stupeň a Vefiš mě hned žene do kopce a navíc terénem a přes keře, no zkrátka jeho oblíbené trasy. On je spíše orientační běžec a já spíše asfalťák neboli cyklostezkokvalitopešinář. Poprvé si vydechuji až v Kadaňské Jeseni, kde mě bere na milost a další část trasy vede po asfaltu, ale v podstatě kopírujeme modrou turistickou značku, ale jak jinak opět do kopce. Zdoláváme podhůří Doupovských hor. Kopec přes Zvoníčkov je skutečně výživný a nepomáhá ani mantra: Kopec je kamarád. Nakonec se úspěšně dostáváme bez zastavení až k rozcestí turistických tras, volíme tu modrou, tedy stále po asfaltu, nyni již však z kopce a to až k obci Vlkáň. Vzhledem k tomu, že kopírujeme hranici vojenského prostoru není divu, že nás mine krátká kolona vojenských vozidel, už jsem myslel, že je to snad tank, ale nakonec jen dvě Tatry. Sotva kopec seběhneme Venca velí na ústup a to co jsme právě seběhli zase vybíháme. No mě snad omejou. Opět se úspěšně dostáváme k rozcestí a volíme zelenou značku. Ta nás zavede na pole a sem tam je tu louže a Vencovi nové boty dostávájí zabrat - aspoň je pokřtil. Zelená stezka by nás táhla až kdoví kam a tak se rozhodujeme jí opustit. Po chvíli se nám podaři opět přes pole doběhnout do vesničky Rokle. Zde už se občerstvuji, neboť energie mě začala opouštět a Venca taky nevypadá svěží, navíc ho ty boty trochu dřou, njn jsou nové !! Okolo lomu a přes vesničku Želina se nám daří seběhnout k řece Ohři a Kadaň už je na dosah. Tady se nacházím v mírném transu, přemýšlím si o svých věcech, ani si neuvědomuji, že jsme právě podběhli železniční most a v podstatě dorazili do města. Opět se probouzím až na mostě, ale již silničním, který přeběhneme. Tenhle pohled z mostu mám moc rád a vždycky si ho užívám když jedu přes most na kole. Dál pokračujeme již v Kadani podél řeky po hradem a úspěšně náš více jak půlmaratonek završujeme u kláštera. Protože se rádi odměníme a máme hroznou žízeň tak se v nedaleké hospůdce hydratujeme jedním velkým plzeňským. Mimochodem Venca si pěkně odřel paty, ale on to nevzdá a určitě si brzy dáme něco delšího. Tak doufám, že se v Pardubicích uvidíme !! Ahoj.

Nejen běhání

Nabušený záda

Většina čtenářů blogu patří do kategorie vytrvalců, ale přiznám se, že mívám i období kdy raději chodím do posilovny, ale ani v jednom případě nedosahuji valných úspěchů. Naposledy se mi v posilovně dařilo když jsme tam loni v zimě chodili s Kekem tak 4x týdně a docela nám to šlo. Tak tady přihazuji videíčko, jak vypadají dobře cvičená záda.
Jo a přihlásil jsem se na plavecké závody i když nemám naplaváno skoro nic, ale je to jen v rámci naší "firmy" takže to nebude taková ostuda.

Ostřejší středa

Ahoj. Nadpis článku znamená, že středa byla sportovně vydatná. Ráno jsem osedlal svoji silničku a vyrazil jsem do práce z Kadaně do Chomutova na kole, ale popravdě to nebylo nic moc. Snažil jsem se hlavně točit nohama, ale moc se mi to nedařilo protože mě dost často těsně míjela auta s lidmi mířícími do práce stejně jako já. Zřejmě to však měli spočítané tip ťop a nějaký cyklista, kvůli kterému by museli přibrzdit a dát přednost protijedoucím řidičům se jim nelíbil a dávali mi to vědět. Skutečně už jsem nemohl udělat víc, balancoval jsem na okraji komunikace a navíc blikal jako vánoční stromeček, konkrétně třemi svítilnami vzadu a jednou vpředu. Stejně to mastili těsně kolem mě a někteří si i radostně zatroubili, možná pro povzbuzení. Do práce jsem dojel ve zdraví a odpoledne zase zpět, ale to mi zase foukal, ostrý a chladný protivítr. Celkem jsem tedy najel 49,4 ale nebojím se to zaokrouhlit na 50 km. Sotva jsem dorazil domů, tak mě prozvání Vefiš a ověřuje zda si dáme předem dohodnutý 1/2 maratonek. No co vám budu povídat, nechce se mi vůbec. Nožky se mi třepou a vidina dalších kilometrů není momentálně lákavá. Ale přesto sám sebe přemlouvám aspoň na 8 km. Když se však s Jakubem - náš nový běžecký parťák a Vefišem setkávám u kláštera, tak do mě hned začne hustit a to nejen slovy a nacpe mi do úst tabletu od Enervitu, nějaký života budič obsahující vše možné. Také mi slibuje, že poběžíme skutečný rege běh. No jdu do toho a ono to kupodivu jde a vůbec to nebolí. Tedy mám nějak nafouklé hýžďové svaly, ale jinak O.K. V dobré pohodě proběhneme stezku až do Klášterce nad Ohří k lázeňské zóně a zamíříme zpět. Cítím se neuvěřitelně v pohodě a cestou klábosíme, když dorazíme opět ke klášteru, tak má Vefiš na svých Polarech 20 km a čas něco přes 2 hodiny. Domů dorážím s velmi dobrým pocitem a těším se na Vefišůf Krušnohorský tragédí maraton. Věřím, že to bude dobrá akce. Druhý den nic nebolí, tedy kromě zadku, ostatně jako každou sezónu, když začínám jezdit na kole. Doufám, že takový trénik se mi podaří aspoň každý týden. Tak zatím Ahoj.