Je vám zcela jasné, co vás čeká, no jasně popis, mého prvního pokusu stanout aspoň mezi polovičními IM. Už delší dobu jsem o tomto závodě uvažoval, je to blízko Prahy a prostředí se mi taky líbí. Navíc jsem si říkal, že mi z cesty do Bratislavy nějaké kilometry v nohách zůstaly, přece jen to byla jízda se zátěží a tak jsem si připadal trošku jako Zátopek, když trénoval v kanadách. Navíc jsem si to pojistil tím, že jsem všude rozhlásil, že do toho jdu a nemám v povaze jen tak zbůhdarma kecat, takže jsem se pevně rozhodnul. Je jasné, že tropické počasí mi udělalo čáru přes rozpočet, ale říkal jsem si když extrém tak extrém. Ještě večer před závodem mi volal Keke a v podstatě mi slušným způsobem sdělil, že na to nemám, ať se na to vykašlu a že to nemá cenu. Podal to tak, že plavání možná, kolo po našem výletě snad, ale prý v běhu se vytrápím a odpadnu. Prý kamarád.....no tak jsem se zatvrdil. Pěkně jsem si nachystal věci podle seznamu, který již dříve poskytla Ofélie Tučňákovi, až se jednou rozhodne pro triatlon. Pěkně bod po bodu jsem vše naskládal do tašky a šel brzy spát, předesílám, že jinak jsem celý den nic nedělal a poctivě relaxoval. Tedy četl knížku a sledoval TV.
Ráno jsem vyrazil brzy, sbalil své GT a tašku s věcmi. Za stěračem jsem objevil výzvu Městské policie ať se dostavím k vyřešení přestupku, no co no, tak jsem tedy musel. Rychle jsem to vyřídil a hurá na závod, když jsem sjel u Berouna z dálnice, vyrazil jsem do nějakých šílených kopců, které jsem zdolal a nakonec dorazil do Karlštejna. Sakra proč jsem si myslel, že trať kola bude rovinatá? Miluji tu předzávodní atmosféru, kdy se zaplňuje depo a všichni ladí kola atd. Místo startu a prezentace bylo moc pěkné, jednalo se o hotel s názvem Romantický mlýn a skutečně i tak vypadal. Bohužel nějak nikoho neznám a tak se nemám s kým vítat a zdravit. Nachystám si tedy vše potřebné a zjištuji, že neopreny jsou povolené. Hledám ten svůj a ihned mi dochází, že jsem ho nedával do tašky ale bokem, tzn. je opřen doma o skřín, včetně brýlí i čepice. No čepici mám již ve startovním balíčku, ale brýle přesto, že se ptám nikdo náhradní nemá, ale tuším, že i kdyby měl tak asi nepůjčí, zřejmě se to nedělá. No vedro je obrovské a jak jsem četl v příspěvcích jiných triatletů, př. Ječmínka Máselníka, tak by mi stejně asi bylo v neoprenu vedro a tak obrovské zrychlení by mi to nepřineslo.
No nic, je 10.30 hod. a start je tu. Od žlutých bójek vyrážím bez brýlí a neoprenu směrem proti proudu Berounky a pak zpět, to celé dvakrát. Jsem absolutně zklamán a opět zjištuji, že plavání na otevřené vodě je úplně něco jiného než v bazéně. Když se tak nějak dostanu do tempa, tak se podívám nad hladinu a vidím, že plavu úplně bokem od vytyčeného směru. Nakonec tak nějak volím kraulový styl, který se mi daří spojit s udržením trasy. Je to ale hrůza čelo závodu je úplně pryč a daleko za mnou se trápí jeden či dva závodníci. Tempo mám volné, snažím si vizualizovat, že plavu v bazéně, trochu mi tuhnou ramena, jinak O.K. žádný náznak křeče, nebo něco podobného Mám před sebou jednoho závodníka, kterého se rozhoduji dohnat, nakonec se mi to v samotném závěru podaří a doplavu ho tak 10 metrů před výběhem z vody. Dorážím do depa a a cítím se celkem fajn, zjištuji zde, že někteří závodníci, kteří plavali rychleji, zde ještě tráví čas. Vzhledem k tomu, že jsem bez neoprenu je to v pohodě. Mám kombinézu takže beru jen rukavice, brýle, přilbu a vyrážím. Před plaváním jsem se namazal, tak doufám, že na mě nějaký krém zůstal, slunce už řádně smaží. Kolo jedu zpočátku volně, rám a představec jsem polepil tyčinkami Power bike od Nutrendu, tak vždy po pár minutách uždibuji a poctivě žvýkám, zpočátku je trať podél Berounky rovinatá. V Srbsku se však začíná silnice zdvihat a nakonec je z toho slušný krpál na jehož vrcholu je občerstvení, pak ten samý kopec dolů a zase více méně rovinatá trať až na otočku a zpět. Suma sumárum jsem ten kopec musel z každé strany vyjet 3 x, tedy celkem 6 x výjezd do celkem strmého kopce. Když jsem kopec vyjížděl potřetí tak jsem si v duchu spílal a dušoval se, že to nemůžu dokončit. Rovinaté úseky jsem se snažil šlapat frekvenčně, ale jelo mi to jaksi pomalu, takže nakonec to bylo o něco silovější, abych se aspoň v některých úsecích přiblížil 30km/h. Navíc jsem měl silný pocit, který se mi později potvrdil, že jsem měl silně podhuštěnou zadní duši, trošku mi ve sjezdech ujížděla, ale zvládnul jsem to. Sesednout a dofukovat jí se mi rozhodně nechtělo. No při posledním výjezdu kopce už to nebylo tak tragické, ale těšil jsem se na občerstvení na vrcholu. Byl jsem však rozladěn, když mi tady řekli, že došla voda a pití tedy není. Počítal jsem s ním a neměl jsem již vůbec žádnou vodu, navíc pusu slepenou, krátce před tím vycucaným gelem. No nic do depa jsem dojel na sucho. Během kola jsem do sebe natlačil 3 tyčinky Power bike a jeden energetický gel.
I když jsem tušil, že zřejmě budu trošku dehydrovaný, tak jsem v depu raději moc nepil aby mi to nežbluňkalo při běhu v břiše. Nasadil jsem bílou čepičku půjčenou od Tučnáka dal si jeden pohárek vody, druhý na hlavu a hurá na běh. První kilometry byly tragické. Ty přechody by se asi vážně měli trénovat. Trať pro mě byla neznámá a první desítky metrů absolutně šílené, po poli v oranici, tedy už to bylo trošku ušlapané od rychlejších závodníků, ale stejně mi to moc nesedělo. Krátce v začátku trati nějaké dobrosrdečné lidi napadlo, že závodníci potřebují zchladit a zkrápěli nás hadicí, bylo to zřejmě to nejpříjemnější na trati. Ta byla až na malé úseky zcela odkryta spalujícímu slunci a bylo patrné, že někteří závodnici jsou již pěkně připečení. Asfaltová cesta od mostu podél železniční trati a nádraží byla nekonečná a až na jejím konci je vysněná občerstvovačka, bohužel pouze voda. No nic aspoň není důvod se zde zdržovat, takže otočka a po té samé trase zpět do mlýna. Někomu se může zdát, že jsem si v klidu běžel, ale opak byl pravdou, neměl jsem problém s tělem, ale z duší. Opět jsem si říkal, mám to zapotřebí? Hlavně když jsem míjel stánky s občerstevním a se zmrzlinou, které se nacházeli přímo na trase běhu, to bylo opravdu demotivující. Závěr 5-ti kilometrové trati byl ve mlýně, kde byly houbičky, sprška a občerstvení, zde již byly gely, melouny, banány. Rozhodl jsem se pro gel, první půlku ve mlýně a poté jsem ho žmoulal až na otočku u nádraží, kde jsem vytlačil zbytek. Takhle jsem to praktikoval až do konce běhu. Je pravda, že druhé a třetí kolo jsem trošku rozeběhnul a podařilo se mi několik závodníků seběhnout. Ale bylo to skutečně na morál. Drtilo mě jak měli závodníci na čelních pozicích nádhernou techniku běhu, vypadali tak nějak lehce a já tam ztěžka ťapkal. Možná jsem zrychlil i proto, že občerstvovačka u nádraží se v průběhu závodu změnila a doplnila se houbičky, banán což bylo příjemné Pohledem jsem hypnotizoval hodinky a přesvědčoval se, že to do 6-ti hodin dám, no to nevyšlo, tak aspoň 6:15, no skoro!! Dorážím v čase 06:18, jako 36. v pořadí, výsledky zde:
http://www.sportis.cz/index.php?category=aktuality&item=o-pohar-triexpertu-2007 . Když jsem doběhl, tak jsem ani neměl snahu si někam lehnout, prošel jsem si areál mlýna, trochu se vydýchal a řekl jsem si, že bych ještě pár kilometrů uběhl, ale maraton by to rozhodně nebyl. Občerstvení bylo prima a tombola s hromadou cen ještě lepší, no vyhrál zřejmě každý kromě mě. Hlavní cena rám Mamba a další cena běžecké boty Asics, prý speciály na triatlon, mě děsně lákaly, bohužel nevyhrál jsem ani ponožky. Vzhledem k tomu, že jsem na závodě neměl žádný support, tak nemám ani fotodokumentaci, ale to nevadí. Po závodě jsem opět rozložil a uložil koleso do mé Felicie a vyrazil směr Praha. Samozřejmě unavený, ale jinak bez obtíží. Dokonce jsem zašel ještě večer s Tučnákem na pivo, tedy dvě. Tak takhle to bylo. Jsem rád, že mám první zářez a určitě ne poslední. Rozhodně všichni kdo dokončili plného IM mají můj, ještě větší, obdiv.
Jinak všem přeji hodně štěstí jak v životě, tak ve sportu.
