Zač je v Pardubicích

perník jsem nezjistil, ale už vím jak se v Pardubicích běhá. Běhá se tady moc dobře. Popravdě se mi ráno vůbec do Pardubic nechtělo, nevím čím to bylo, možná dlouhou procházkou po Petříně, kterou jsem zvládnul den před tím se svojí drahou polovičkou a možná to bylo tím, že klasická poučka zní, když se vám někam nechce, tak to většinou dobře dopadne. Při odchodu mě netěší telefonát mé maminy, která mi oznamuje, že v Kadani leje jako z konve, ale momentálně vyrážím z Prahy - Opatova a z nebe nic nepadá tak jsem v klidu. Společně s Jardou, Marcelou a jejich malou dcerou vyrážíme směr Pardubice. Jarda je poněkud neklidný, protože je to po dlouhé době jeho první závod a vůbec první půlmaraton. Uklidňuji ho, že to zvládne. Do Pardubic dorážíme celkem brzy okolo půl desáté a míříme do Duhové arény, kde je prezentace, vše funguje dobře, takže za chvilku je vše hotovo. Potkávám Koyamu ale prohazujeme jen pár vět. Marcela společně s Adélkou se již těší na mini závod 2 km, který předchází našemu "velkému" půlmaratonu. Stále se společně s Jardou snažím zvolit to pravé oblečení pro závod, zdá se mi dost chladno a jsem poměrně dost oblečený a z pohledu na některé závodníky mi běhá mráz po zádech. Jsou oblečeni dost lehce, ale asi vědí proč. Nakonec se rozhoduji pro dlouhé elasťáky a krátké tričko. Krátce před startem tak předávám bundu Marcele. Jarda si nechává nahoře tričko s dlouhým rukávem. Prezident Klaus běžcům popřeje hezký závod a potom už zřejmě spěchá za Čunkem, neboť KDU-ČSL má v Pardubicích sjezd, stejně jako běžci :-) Startuji své Sigmy s tím, že budu počítat čas na kilometr. Bohužel kilometrovníky mi tak nějak unikají, takže to později vzdávám. Tempo udržuji volné i když bych se tak rád rozeběhl, ale Jarda si tempo pochvaluje, takže není co řešit. Asi na třetím kilometru dobíháme Koyamu, který si to evidentně jen tak šolíchá. Hned si říkám v duchu, když se ho zaháknu tak nemůžu nic zkazit. Takže Jardu poučím, poté co mu Koyamu ukážu: Toho se drž a bude to v suchu. Koyma kilometrovníky snad cítí a tak nám přesně referoval, na jakem kilometru jsme a jaký čas máme. No bylo to stále plus mínus nějaká vteřinka - 5 min/km. Většinu závodu to vypadalo tak, že jsme si skutečně přišli jen popovídat. Opravdu, většinu půlmaratonu jsme prokecali a Koyama se dobře bavil, že to tempo, kdy si povídáme a předbíháme další běžce se mu moc líbí. Chvilinku jsem měl strach, že nás nechá na holičkách, když kolem probíhali afričtí kolegové, ale ostřejším tempem než mi, Koyama se chvilku zdál, že ho zahákuje, ale nakonec se mu nás zželelo a táhnul nás dál. Jarda během výkonu moc nemluví, ale bez debat se drží a na nic si nestěžuje - no jsem překvapen. V posledním kole jsem však začal mít pocit, že už bych měl zrychlit a tak jsem tempo trošku přiostřili. V tu chvíli potkávám běhacího kamaráda Papaayu se kterým jsem absolvoval Night run chvilku se nás drží, ale naše tempo se mu zdá ostré a tak se s námi po chvilce loučí. Ač mě Koyma varuje, tak zrychluji a pouštím se do úniku, na radu Koymay se na poslední občerstvovačce nezdržuji a utíkám. Bláhově jsem si myslel, že bych to mohl stihnout pod 01:40:00 ale je to hloupost. Míjím jednoho běžce za druhým, tu a tam mrknu na tepák a lítá to tam okolo 165-167 cítím se celkem dobře. Finiš se blíží a tak zrychluji, do cíle dobíhám s časem 01:43:48 a jsem spokojen. Splnil jsem si předsevzetí a udělal osobák. Aniž jsem to tušil Koyama také zafinišoval a držel se jen kousíček za mnou. Jarda má jen o minutku horší čas, takže na první půl maraton a první závod po dlouhé době je to skvělý čas. Pardubický půl maraton se skutečně vydařil. I počasí nám přálo, neboť déšť se spustil až po závodě. Skvěle jsem si zazávodil a mám obrovskou chuť do běhání. Tímto ti Koyamo opravdu moc, moc děkuji - připadal jsem si jak pod dohledem zkušeného trenéra. Že bych začal využívat tvých služeb častěji :-)) ? Na počest fotečka taky s Koyamou, ovšem na triatlonu v Karových Varech.