Zimní běžecký pohár a Stromovka

Tak je to tu zase, Zimní běžecký pohár v Kadani, zkráceně (ZBP), série závodů, které se uskutečňují každou neděli v Kadani a blízkém okolí. V minulosti jsem se zúčastňoval jen vyjímečně, neboť mi to pracovně nevycházelo, ne že bych nechtěl :-)) Mno, ale o co se s vámi chci podělit, mezi posledním příspěvkem a začátkem ZBP se mi ještě podařilo uklopítat maraton ve Stromovce. Tak nějak mě to tam lákalo, ale tušil jsem, že žádná bomba to nebude. Od kladenského maratonu jsem moc neběhal a spíš trávil čas v posilovně, ostatně jako každou zimu. Místo toho, abych trávil čas v bazéně, nebo na rotopedu, tak chodím zvedat činky, ale když mě to baví, nemůžu si pomoci. Je mi jasné, že ani pro běžce to není to pravé, ale jak jsem řekl, baví mě to. Navíc v Praze jsme měli s Tučňákem a Kekem takové heslo, že jsme pohodoví kluci, co si zaběhnou maraton, kdy se jim zachce a tak jsem se toho hesla trošku držel. Navíc mám na Stromovku hezké vzpomínky ze 6-ti hodinovky, kdy jsem si tam krásně pospal. Do Stromovky jsem tedy poctivě dorazil a cítil jsem se moc fajn, navíc tam bylo spousta známých bloggerů (BuckTheBug, Dan76) a kamarádů, Pappaya, i Keke dorazil, ale jen fandit a to rovnou se psem. A dokonce dorazila i má drahá polovička, což nebývá moc často, samozřejmě neběžela. Co vám budu říkat, byla to paráda, počasí nám vyšlo nádherné, poprvé jsem použil při maratonu MP3 přehrávač a poprvé zakusil velkou krizi. Do půl maratonu jsem se cítil jako král běželo se mi nádherně, tak jsem se rozbíhal pekelně volným tempem, ale co bych také chtěl bez tréninku. Na půlce jsem za 2:00:56, to se mi zdálo jako solidní čas, neboť jsem bláhově doufal, že se mi zadaří a čas se mi podaří stlačit pod 3:50 jako v Kladně. Snažil jsem se doplňovat energii pravidelně, každé kolo, ale myslím, že to bylo málo, navíc jsem chtěl vyzkoušet jak bude můj žaludek, který mě v poslední době dost zrazuje, bude reagovat na banán a tyčinku Deli, kterou jsem si připravil na stůl s vlastní stravou. Banán byl super a maraton se na něj běžet dá, ale nebudou to žádné heroické výkony, víc nevím, protože Deli mi někdo s prominutím sežral. To se dělá mezi maratonci, tak snad se tomu dotyčnému aspoň lépe běželo. Keke i Vlastička fandili skvěle, ale i oni viděli, že v předposledním a posledním kole jsem se necítil moc fajn. Dokonce došlo i na chůzi, což se v mé maratonské éře pokud dobře vzpomínám nestalo, pokud nepočítám svůj první maraton, kdy jsem šel, ale jen proto, že jsem nechtěl opustit kamaráda, taktéž prvomaratonce. Stromovka mě skutečně zlomila a to již podruhé. Nejhorší bylo poslední kolo kdy jsem už nebyl schopen ani pořádně ovládat MP3 a jelikož byl zapůjčen od ženy, začala mi znít tak na 39 km vážná hudba, jakýsi italský operní pěvec. Ač jsem mačkal tlačítka sebevíc, nepodařilo se mi přepnout na ostřejší popový či rokový rytmus. V cíli jsem zjistil, že tlačítka byla blokována. Věřte, nevěřte, doběhl jsem i na operu, ale nebyl to tedy žádný odpich :-)) 4:05:19. V cíli jsem se snažil doplnit tekutiny čajem a dát si sušenku, no snědl jsem to, ale cestou ze Stromovky domů mi Keke musel zastavit na magistrále u Muzea a já jsem zde potupně před zraky nedaleko stojících turistů zvracel na silnici. Nevolnost odezněla asi po dvou hodinách a večer už jsem se pěkně nacpal. No co na to říci, čekal jsem o malinko lepší čas, někdo by za ten čas byl možná vděčný, ale mě moc nepotěšil, navíc to byl můj první maraton v dresu Sportovního klubu Městské policie Kadaň, takže jsem se moc neukázal. Na druhou stranu se můžu pěkně zlepšovat. Jenže co by člověk chtěl, když jsem byl mezi Kladnem a Stromovkou běhat asi tak 5 x . Takže maratonskou sezónu jsem uzavřel, ale Kadaňský zimní běžecký pohár se rozjel. Je příjemné vědět, že každou neděli se sejde skupinka nadšenců a drtí, ve většině případů, kopce v okolí Kadaně. Já osobně na kopce moc nejsem, ale po crossmaratonu v Jirkově už mi žádný kopec nepřijde tak hrozný. Jiný problém však je, že mi všichni utíkají, jediný s kým se mohu trochu měřit je Vefis. Netrénuje stejně jako já a tím pádem máme podobné časy. V současné době vůbec nedosahuji kondice kterou má Koyama a to po nemoci a už vůbec ne na Tudyho, který si tiše trénuje a pak nás ohromuje svými výkony. Jak už jsem psal nahoře, v poslední době se více cítím doma v posilovně, než na trati, ale nevzdávám to, bežecký pohár ještě není u konce, tak snad se polepším a ukořistím nějaké body. První ze závodů ZPB - Čendův lomcovák, byl opravdu to pravé pro mě, pět výběhů do prudkého kopce, tady je fotka z Koyamovic alba, kde už jsem dost vykyslej. Pokud se k tomu dostanu, napíšu tady i já svoje pocity z dalších dílů ZBP. Tady jsou na závěr dvě povedené fotky.

Roland, Koyma a já

Vefis a Koyama