17.8.10

Doksyman 2010

V sobotu 15. srpna 2010 se minivýprava Sportovního klubu městské policie Kadaň ve složení Martin Vysoudil a Jirka Vlasák vydala vstříc dalšímu sportovnímu dobrodružství, jednalo se o DOKSYMAN 2010. Jde o triatlon, kdy absolvujete 1,9 km plavání, 90 km na kole a nakonec půlmaraton 21 km, tedy polovinu klasického IRONMANA. Dále se k výpravě připojil chomutovský nadějný triatlonista Daniel Tilcer ( 3. místo Český pohár v dlouhém triatlonu 2009). Cesta do kempu Borný na břehu Máchova jezera proběhla naprosto v klidu a zbylo spoustu času na vyladění kol. Právě pro tento závod, si po dlouhých letech odježděných na horském kole, pořídil Martin silniční kolo zn. Merida. I když tvrdil, že nemá moc najeto, já jsem mu při pár společných trénincích sotva stačil, nebo spíše nestačil. Martin má dle mého názoru na triatlon nadání. Pohled na jeho lýtka, při jízdě v háku na kole, ve mě vyvolává pocit, že přede mnou letí čmelák a má na svých nožičkách mnoho nektaru. Takovým způsobem se jeho lýtka při jízdě napumpují, tomu ovšem odpovídá i rychlost okolo 36 km/h a to mě zřejmě šetřil.


Oproti mému Duratecu je Martinova Merida těžší a má i problém s duší, která mu mírně uchází, ale tolik času na ladění není a je nutné si uložit věci do depa. To se začíná pěkně plnit, ale všem se nám podaří si dát kola vedle sebe. Budeme mít tedy přehled, jak se komu daří. Martin se spoléhá, že si neoprén půjčí ve stánku, ale všechny jsou už dávno rezervované. Nezbývá mu, než se jako jeden z mála postavit na břeh Máchova jezera pouze v cyklistických kalhotách, ale přesto vypadá spokojeně. Jeho tajný cíl je dát to za 5:30 hod., to můj cíl je skromnější, aspoň pod 6 hodin.

Do Máchova jezera se vrhá 149 závodníků a voda se začíná suprově vařit, první oranžová bóje je ještě vidět, ovšem druhá už vůbec, jen tuším jakým směrem plavat, ze břehu vypadá ta bóje jako malý bod na obzoru. Držím se proudu plavců a spíše se snažím si neloknout, protože po hladině jezera se honí slušné vlny. Daří se mi najít příjemné kraulové tempo a dorážím i k druhé bóji, tady ovšem dochází k chybě a já se držím za závodníkem, který zřejmě neodhadnul směr a já společně s ním plavu ke břehu, nikoli však tam, kde se z vody vychází. Tím pádem nás čeká solidní štreka podél břehu až k našemu zelenému koberečku, jenže mě to stojí hodně sil. Dle výsledků má Daniel plavání za 32:52, Martin za 40:15 min. a já to zvládám za 45:07 min. Na kolo nasedám tedy již osamoceně a po rozbité cestě vyjíždím na hlavní cestu, kde začíná ta pravá stíhačka. Rozjíždím to celkem solidně a snažím se svůj průměr udržet na 31 km/h, přesto se mi zdá, že pokaždé když Martina potkám, tak je o kousek dál a ještě se na mě zubí. Daniel na mě při každém setkání řve: „ Dávej, dávej“ a já z toho mám vždy radost – vážně a taky z každého kdo stojí podél cesty a fandí. Sleduji pečlivě hodinky a snažím se pravidelně co 15 minut ukousnout kus energetické tyčinky. Během kola se cítím fakt skvěle, daří se mi předjet spoustu závodníků, ale na běh se moc netěším. Kolo jsem zvládli takhle Dan 2:54, Martin 2:51, Jirka 3:00:14.

Vyběhnou z depa po kole je fakt síla, zvládnout tu změnu chce dost tréninku, ale stejně je to náročné. Asi po deseti minutách si dávám ampuli X-ride od Penco, chuťově celkem příjemné, ale hlavně mě to pěkně nakopne. První dvě kola zvládám solidně, ale ve třetím se děsně trápím a mám pár chodeckých a tři zvracecí vložky. Teď už vím, že cola na pití mi fakt nesedí. Do minuty po jejím požití míří obsah mého žaludku ven. Ale když se žaludek zklidní, tak se rozbíhám a už nezastavuji i když se musím dost přesvědčovat. Ale pár lidí se mi podaří předběhnout a mám z toho velkou radost. Z týmu dorážím do cíle jako poslední, ale moc šťastný.


Celkově Martin 48. místo 5:19:43, Dan 52. místo 5:20:58 a konečně já 95. místo 5:53:08

To co Martin na polovičním Ironmanovi předvedl je skvělé, když jsem ty výsledky viděl poprvé, nemohl jsem uvěřit, že o minutu překonal daleko mladšího Dana a to i na kole, které rozhodně Martin tolik netrénoval. Domnívám se, že při cíleném tréninku, zejména plavání a kola, by Martin dokázal podat ještě daleko lepší výkony.


Cesta domů už neproběhla tak klidně jako ráno, já osobně měl ještě jednu blinkací pauzu, ale jinak to šlo. Jak cestou, tak během závodu, ani později, nám nespadla ani kapka a dokonce při běhu bylo poměrně teplo. Celá akce se tedy skvěle vyvedla a hlavně jsme ze všichni vrátili ve zdraví a s pěkným pamětním tričkem. Výsledky jsou zde a fotky tady, oficiální stránky závodu: www.doksyman.cz

Žádné komentáře: