týden 18. - 24.6.2007

V pátek ráno jsem se ploužil domů z práce s vidinou postele, ale Keke mění plány, ještě než vyrazí z Prahy pryč tak by se rád projel na kole, no kdo by tomu odolal. Jedeme skutečně víkendově, bohužel jsem se nenamazal a trochu se spálil, zatracená ozónová díra. Ale ujeli jsme hezkých 53 km. V neděli neodolám ženě a vyrážím opět na kolo, ale už jen 48 km, ale coby ne, každý kilometr dobrý, hlavně že je pohoda.

Tak tady začíná ten týdenní přehled

pondělí - no zřemě jsem začal dost zhlehka, zašel jsem ráno do firemní posilovny a byl jsem ohromen změnou ke které došlo, z takové obyčejné činkárny se stalo slušně vybavené fitness, kde k mé radosti nechybí tři rotopedy vybavené dokonce i hrazdou na triatlon, jako by byly určeny přímo pro mě. No nic, na rotopedu se zahřeji a pak vlétnu mezi stroje a jedu samozřejmě jak jinak malé váhy a hodně opakování, no moji kolegové nejsou nadšeni, když rozjíždím svůj kruhový trénink, ale nějak se domluvíme.
Avšak s těmi nohami jsem to asi přehnal, když jedu metrem tak cítím, že se mi trochu podlamují, ale přesto jdu odpoledne na kolo a je z toho 56,15 km za 1,58 hod.

úterý - hmm, tak nohy mám dobře tuhý, z toho mě dostane jedině plavání, takže hurá na Zelený pruh a 1,3 km, průměr 2,23 min, z bazénu jdu dobře vychlazen a je to potřeba, protože vedro je k padnutí

středa - zase je děsný vedro, hurá k vodě, tedy do vody, chlazení zřejmě pomáhá a navíc zjišťuji co všechno můj sporttester Sigma umí, nakonec je z toho 1,75 km a tempo 2,20 min, když jdu z bazénu, tak začíná trénink vůle, volám Tučnákovi zda mě nepodpoří, ale bohužel, odněkud ze stínu mě odmítá a sám tedy sedám na kolo a vyrážím vzhůru po krásách Středočeského kraje, směr jižně od Prahy, celkem 51,6 km za 1:50 hod.

čtvrtek - uaau, jsem nějaký unavený, takže dnes to byla jen posilovna a jsem ťuhík, ale nohy jsem rozjel celkem slušně, dosti mě pálily, ramena taktéž

pátek - jsem v práci celý den t.j. 24 hod. bohužel žádná aktivita

sobota - dnes se koná Moraviaman, myslím na všechny účastníky již od rána, když se ploužím domů, doma si říkám, že když oni můžou podávat maximální výkony, tak co bych si nešel zaplavat i když jsem unavený, nakonec se k tomu odhodlám až odpoledne, ale plave se mi luxusně, na počest Moraviamana si dávám 2 km v průměru 2:15
to plavání mě vždycky tak osvěží, večer jsi jdu tedy zaběhat a to na 1 hodinu, ale lehounce průměr TF 130

seriozní trénink

Ahoj milí čtenáři. Pod vlivem zážitků z 1/2 IM jsem dospěl k závěru, že moje dosavadní flákání, které jsem nazýval tréninkem musí skončit. Volný čas který většinou tak nějak využiji, jsem se rozhodnul přetvořit v seriozní trénink. V současné době, kdy mi již skončilo zkouškové období, se mohu zcela v poklidu věnovat všem svým aktivitám a protože toho času je poměrně dost, tak nevím proč bych neměl zvládat aspoň dvě činnosti denně. Zejména mě inspiroval blog Děvče a Zachary, kde jsem zjistil, že by to neměl být až takový problém. No možná to nebude až taková bomba, a možná to na mě bude moc, ale za zkoušku nic nedám. Ale důležité je aby mě to bavilo, nechci být úplně tak náruživý, abych se musel vyloženě nutit něco splnit, ale nakonec vůle se musí také trénovat. Velice mě láká zkusit 15.7. na Karlštejně 1/2 IM, avšak již nikoli jako štafetu, ale zmáknout to celé sám. No a 1.9.2007 bych chtěl rozhodně pokořit Pilmana a tady už to trochu rozjet, tedy "vyladit formu". Celkem se mi líbí zveřejňování tréninků jak činí např. Vl001 nebo Devče a navíc až Tučňák mě přivedl k tomu, abych si vedl tréninkový deník a nějaké časy a vzdálenosti si vůbec zapisoval. Začal jsem s tím nedávno, ale myslím, že to určitě má význam. No tak uvidíme. Předem upozorňuji, že poslední dobou nějak neběhám, ale polepším se. Takže v nejbližší době tu taky budu uveřejňovat co jsem naplaval, ujel a naběhal. Tak zatím, hodně štěstí.

Half IM Mělice videa

Half IM Mělice

Ahoj milí čtenáři. Je to tak, přesně jak je uvedeno v nadpisu článku, společně se svými kamarády Kekem a Tučňákem jsme vyrazili pocítit na vlastní kůži IM i když jen polovičního a ještě ve štafetě. Nakonec proč ne, pojali jsme to jako kulturně-společensko-sportovní záležitost. Kluci mě ráno po 24 - hodinové směně vyzvedávají v Nuslích a vyrážímě směr Mělice na CZECH MAN 1/2 IM štafetu. Počasí je od rána velice horké a předem vím, že to bude boj, ale nálada v autě je výborná, pouštíme staré popové hity, které sice Keke nemůže ani slyšet, ale trpí nám to. Místo jasně poznáváme podle cyklistických speciálů na kterých se po místní silničce projíždí závodníci a ladí poslední detaily. V podstatě se sotva rozkoukáme, dostaneme čísla a razíme zpět k autu pro kolo, abych si ho stačil připravit do depa, neboť já jsem si zvolil prostřední tedy cyklistickou část triatlonu. Vedle různých speciálů, vypadá moje nové ač drahé kolo, jako chudý příbuzný.

Na Tučňákovi je už znát mírná nervozita, ale i dál radostně nasává atmosféru triatlonu a obdivně hodnotí postavy závodníků i když sám na své postavě doma tvrdě pracuje a je to vidět. Zřejmě právě proto, využívá mé nepozornosti, abych ho náhodou nevyfotil svlečeného a rychle si navléká triko Tragéd teamu. Napjatě čekáme na start závodu jednotlivců, který je v nastálém teple odstartován bez neoprénů. A je to tady, masa lidí se vrhá do vody a ta se začíná náporem plavců a jejich paží vařit. Přichází čas Kekenátora neboli jak jsme ho pro tento závod nazvali "Shark".

Staví se před startovní pásku a krátce na to vyráží do vody a tvrdě si buduje vedoucí pozici, po dobu kdy ho vydíme se ji udržuje. Ta dálka kterou plave se mi zdá skutečně velká, v podstatě je to celý obvod vodní plochy. Keke to však mistrně zvládá a při prvním výběhu z vody je čtvrtý.Ohromě mu fandíme a on opět čeří hladinu a mizí v dálce. A nervozita doléhá i na mě, rychle se připravuji, tlačím do úst energetický gel, nasazuji boty a Keke se blíží ke břehu, ale co to mám holé ruce, ježíši jako vždy jsem zapomněl a nemám rukavice, Tučňák se ke mě naklání s batohem a já snažím se je najít, leč marně. No nic, jdu do toho bez nich, Keke doraží na místo předání čipu a když se mu ho sundavám z nohy, tak brebentí něco ve smyslu, že je to brutální.

Já už se odebírám do depa a vydávám se na strastiplnou cestu na kole. První metry z depa jsou nádherné, kolem startu alej lidí, kteří povzbuzují a tak se jede nádherně, šlapu do toho v temu 31km/h, bohužel není přede mnou nikdo koho bych mohl dostihnout. Od počátku průběžně piju, neboť je mi jasné, že vedro je velké. Vše je organizačně dobře zvládnuté, na každé odbočce pořadatel a na větších křižovatkách i policisté, kteří zastavují vozidla. Zhruba v polovině kola je kopec, no spíš kopeček, ale dává mi zabrat, na hoře je otočka a zpátky se jede kopeček dolů, no aspoň něco. V průběhu tlačím do hlavy další gel, pro jistotu, ale asi jsem si ho měl nechat na později. Šlape se mi výborně a tak prvních třicet kilometrů nemám žádný problém, sice mě předjelo několik borců, ale takovým tempem, že jsem neměl sílu ani šanci se s nimi honit a navíc jízda v háku byla zakázána.

První kolo jsem držel slušný průměr 31km/h. Když dojíždím na otočku ke startu, marně pátrám po svých spolubojovních, aby mě psychicky podpořili. Jak jsem se později dozvěděl, byly u stánku a doplňovali energii langošem. Hmmm strava triatletů. Vyhazuji prázdné lahve a doplňuji nové, beru banán a tyčinku. Druhé kolo se mi jede výborně, držím si skvělé tempo a předjíždím dva závodníky ze skupiny jednotlivců, vím jsou již po plavání, ale i tak mě to potěší. Mizím jim z dohledu a zmiňovaný kopec vyjedu již ze sedla jako nic. Mám velice příjemný pocit, že kluky nezklamu i když si mě pro můj výkon na 6hodinovce, viz. můj předchozí příspěvek na blogu, dobírají a prosí mě ať nikde neodpočívám či dokonce nespím. Bohužel zhruba na 50 km mě začínají brát dost silně křeče někdě v oblasti hýždí a horních části stehen. Řeším to tak, že chodím hodně do stoje ze sedla a pomáhá to, v kopcích místo aerodynamické polohy protahuji nohy, je mi jasné, že ztrácím drahocenné minuty, ale nedá se nic dělat, ještě mě čeká dost kilometrů. Na otočc na mě již kluci čekají a křičí na mě, jsem rád, že tam jsou a mávám. Opět nabírám vodu, banán, tyčinku. Ale asi jsem měl vzít těch tyčinek více a možná, že již v druhém kole, protože na cca. 70 km mě přepadá silný propad energie a zřejmě poznávám co je to ten HLAĎÁK. Ačkoli průběžně žvýkám kousky tyčinky, tak se zlepšení nedostavuje. Do kopce již sípu a předjíždí mě i další účastníci štafety, ačkoli se snažím se jich držet na dohled nejsem schopen tempo držet a moje rychlost klesá.

Silou vůle držím tempo 28km/h a to už i z kopcu zalehávám seč mohu a snažím se pak ze sebe vyždímat co mohu. Ránu dostávám krátce před cílem, kdy mě předjíždí poslední štafetář na TREKINGOVÉM kole. Jsem totálně nasraný. Před cílem trošku zvolňuji, abych byl schopen vůbec sesednout, nakonec se mi to daří a klopítám po koberci do depa, kde Tučňákovi předávám čip a číslo. On odbíhá, beru si občerstvení a těším se strašně moc na pití, bohužel sotva se napiju tak se mi dělá obrovsky zle, Keke se mě ujímá a stále mi něco říká, moc ho nevnímám a snažím se udržet obsah žaludku v sobě, Keke mě vede do našeho ležení ve stínu, kde se položím a dávám se tak 20 minut dohromady. Nakonec se jdu na radu Kekeho vykoupat do jezera a to mi moc pomoholo, zřejmě jsem byl dost přehřátý a koupel mi udělala obrovsky dobře. Dokonce jdu později na místní pasta party pro účastníky a Tučňáka již sleduji s talířem v ruce. Keke štafetu pěkně zahájil, já ji totálně zabil a Tučňák nám opět slavně vybojoval, naše skvělé sedmé místo. Je fakt, že jsem se dost modlil, aby jim to T. nandal a jemu se to i v tom vedru podařilo. Proto jsem ho po doběhu cílem zasypal kousky melounu aby se mohl lépe zregenerovat.

No a pak už byla jen samá pozitiva, baštili jsme těstoviny, pili jsme a hodovali, Keke vyhrál v tombole luxusní sluneční brýle, T. si pokecal s kamarády a jelo se slavně domů. Popravdě řečeno jsem byl trošku zděšen tím, co se mnou 90 km provedlo, domníval jsem se, že mi to půjde mnohem lépe. Rozhodně si nedokážu představit, že bych celou tu anabázi absolvoval sám. Nebo možná že by to šlo, ale to by to tempo na kole bylo rozhodně výletní. A co teprve Ironman, trošku mám pocit,že se mi vzdaluje, ale já to zase vydýchám, zadek přestane bolet a ono to půjde. Jinak všem doporučuji fotogalerii viz. odkaz na pravé straně, neboť tam umístím většinu fotografií. Ovšem v ten teplý den se odehrála hromada sportovních akcí a osobních vítězství, mimo jiné Xterra v Praze a také Jirkovský terénní maraton, kterého se účastnil kamarád Vefiš a byla to hned jeho premiéra, tak se taky mrkněte na jeho blog. Tak zatím sportu zdar a hodně štěstí v životě.

tak zase běhám

Ahoj milí čtenáři. Je to tady, po delší odmlce opět přispívám svojí troškou do mlýna. Radostně vám mohu oznámit, že jsem zdolal ve škole zkouškové období, které mělo za následek, že jsem nemohl či spíše nechtěl běhat. Měl jsem pocit, že každá minuta kterou se nebudu učit bude právě ta minuta, která mi pak bude scházet. Z tohoto důvodu jsem odmítal většinu nabídek ze strany Tučňáka i Kekeho. Ale 28.5.2007 ihned po složení zkoušky jsem utíkal domů, nasedl na kolo a vyrazil jsem vstříc slunnému létu a hlavně pročistit si hlavu. Nakonec z toho bylo krásných bez mála 54 km. Pak mě čekali pracovní povinnosti, ale s radostí jsem přijal zprávu od Wittyho, který mi sdělil, že absolvuje 12 hodinový běh ve Stromovce.

http://www.srichinmoyraces.org/cs/ultra/12h_Praha samozřejmě mi řekl, že tam rád uvidí i mě a to na 6 hodinovce, no to bych nebyl já abych nekývnul. Tak jo, tak jsem tedy přišel. No to jsem neodhadnul co mě čeká. Já věčný optimista, jsem zcela bez přípravy, vrhnul na takový závod. Ačkoli jsem ve Stromovce za celý svůj život nebyl, tak jsem trefil zcela v pohodě. A přestože jsem o Stromovce hodně slyšel, jsem jí velice nadšený, takový pražský Central park.

No ale k věci, dorazil jsem tedy 2.6. před 11.30 hod. Witty už od 07.00 hod. kroužil a vypadal naprosto v pohodě, okamžitě jsem uchopil do rukou fotoaparát, prošel trasu a fotil jsem ho ze všech možných i nemožných pozic. Pak se na místo začalo soustředit větší množství tragédů k absolvování 6 hod. běhu. Ve 13.00 hod. jsme vyrazili, bylo to super, zpočátku se kecalo, občerstvoval jsem se každé kolo, které měřilo 1.900 m, po pár kolech jsem nevěděl co už bych si dal, nabídka byla skutečně pestrá, různé tyčinky, sušenky, čokolády, rozinky, sušené ovoce a další, a velký výběr nápojů iontové, - čaje heřmánkové, žaludeční, zelené, černé. No zkrátka každému podle jeho chuti. Krátce před tím, než jsem absolvoval 1/2 maraton se na trati objevuje Keke a dělá mi na 10 km doprovod, ale to už cítím přicházející krizi. Keke mě povzbuzuje, že mi přinesl iPod s rockovými fláky - to se to poběží.běhl Nakonce mi ho tedy půjčuje, ale bohužel, no music, ani Keke neví čím to je. Keke má něco domluveného a tak mě s přáním ať se mi dobře běží opouští. No a na mě krize nastupuje totálně. Nohy bolí, energie dochází, hlásím svému měřiči, že si trochu odpočinu - žádný problém. Zamířím k šatnám a lehnu na chvilku na lavičku, bohužel se budím za 45 min. totálně ztuhlý a běžet se mi už absolutně nechce, takže závod končím a na kontě mám 36 km. Jsem spokojený a belhám se domů. No tak takhle jsem to pro začátek rozběhnul. No a příští týden nás čeká s Tučňákem a Kekem - štafeta 1/2 Ironman. To jsem zvědav jaké to bude. Takže už příští týden čekejte info, no možná mě Tučnák předběhne. Samozřejmě hodlám absolvovat nějaké triatlonky, takže huráá, léto je skoro tady. Přeji všem hodně štěstí.

bajking v Jizerských horách

Ahoj všem. Tak jsem opět zde vážení čtenáři. Jsem plný optimismu a radosti z nádherně stráveného týdne v Jizerských horách. Jednalo se o pobyt na chatě pronajaté prostřednictvím internetu. Chatka v obci Smržovka byla malá, ale útulná. V podkroví spali moji tři kolegové a já jsem dostal svoji postel v přízemí, za trest, neboť jsem všeobecně oblíben. To co se dělo následující týden absolutně naplnilo mé nejtajnější představy o příjemné dovolené. Jizerské hory jsou skutečně pro cykloturistiku jako stvořené, ovšem musíte se držet doporučených tras. Jako neformálně zvolený vedoucí výpravy, jsem měl možnost plánovat všechny trasy které jsme v Jizerkách projeli a ve většině případů jsme měli se sjetím turistických, nikoli však cykloturistických tras problém. Asi nejextrémnější zážitek byly vodopády Černé Desné, kde jsme jeli po červené značce a užili si několi super pádů na kole, z nichž některé se mi podařilo i zaznamenat. Ale na druhou stranu se nám podařilo zdolat nejvyšší vrchol Jizerek, zvaný SMRK a to i přestože na něj značená cyklostezka nevede, jeli jsme na vrchol po červené a byl to super zážitek. Cestou zpět přes území Polska mě už moji kolegové sice proklínali, ale kilometry které najeli už jim z nohou nikdo nesebere. Již předem plánovanou jízdu na Ještěd jsme si nenechali ujít a samozřejmě jsme jej zdolali i přesto, že cesta zpět končila až za šera. Ale aby to nebylo jen o té cyklistice, každý den zhruba ve stejný čas se kolem naší chatky prohnala mladá slečna, která vesele běhala, samozřejmě jsem jí nahlas podporoval a křičel na ni www.behej.com no nevím zda to brala jako podporu, ale mě osobně dělala radost. Jeden den kdy jsme u chaty opékali buřty jsem ji dokonce pozval k našemu ohništi, ale bohužel mojí nabídky nevyužila, škoda jeden buřt mi zbyl. Zánovní kolo, které jsem si půjčil od manželky utrpělo několik šrámů, ale zjistil jsem, že je to celkem super bike a žádný šmejd, ale nevím co na to řekne až ho uvidí. Snad do pochopí, než jsme odjeli tak jsem jí ho aspoň pěkně umyl. Po celou dobu naší dovolené nám počasí přálo a bylo zcela jasno bez deště, jen foukal studený vítr, ale vzhledem k tomu jak jsme se při šlapání zahřáli nám to vůbec nevadilo. Během celé doby jsem svoje prokleté pravé koleno vůbec necítil, ale přeci jen raději PIM vynechám dám se zpět do běhání raději po lehounku. Takže tímto svým kamarádům a kolegům Petrovi, Ivošovi i Pavlovi děkuji za super dovolenou a ostatním doporučuji mrknout to fotoalba kam jsem umístil nějaké fotky. Tak hodně štěstí v životě a aŤ vám to běhá, plave a jezdí.

něco pro odlehčení

Ahoj čtenáři, nic nového pod sluncem. Noha nebolí, ale šetřím ji na dovolenou do Jizerských hor, uvidíme co s ní provede šlapání na horském kole. Tady nabizím něco pro pobavení. Tak se juknětě: