Jirkovský crossmaraton

Zdravím všechny. Ať nad tím svým blbnutím přemýšlím jak chci, běhám, plavu, jezdím na kole, či chodím do posilovny z čiré radosti, kterou mi tyto aktivity přinášejí, ovšem také kvůli kondici a mimo jiné i kvůli tomu, že můj organismus je schopen velice rychle střádat tukové zásoby, takže s tím zápasím prostřednictvím sportu. Ale to vše zastřešuje i jeden dosud nesplněný sen, který se jmenuje Ironman. Ví to všichni mí kamarádi, rodiče, manželka i spolupracovníci, ten cíl tu prostě je a čeká na mě. Jenže já jsem se opět stáhnul do ulity obav a pochybností zda na to skutečně mám, tedy mám ? Tak nějak v kostech cítím, že bych to asi zmáknul, ale rád bych si to svým způsobem užil, nechci jít totálně na doraz. Poslední absolvovaný crossmaraton v Jirkově mě opět rozhodil. Na tento maraton jsem původně vůbec nechtěl jít, právě proto, že jsem počítal s účastí na Moraviamanu. Jenže v práci to nějak nevyšlo a mám dosah, jasně ono by to šlo, kdyby se hodně chtělo, ale jsem v práci nový, tak zase nemůžu diktovat podmínky, navíc jsem byl poslední dobou spíš ve škole než v práci. Další problém bylo plavání, je nutno přiznat, že mám od začátku roku naplaváno cca. 5 km a to je v tom ještě soutěž v plavání, kterou jsem absolvoval v únoru, takže ehm jaksi s l a b o t a. Běhání je jakž takž pokryté, ale kolo jsem rozjel až v posledních dvou měsících, když jsem předevčírem překonal hranici 1200 km. Ještě na začátku týdne, když jsem se o tom s Vefišem, tak jsem mu tvrdil, že jdu určitě do Otrokovic, ale během týdne jsem to přehodnotil a rozhodl se, že přeci jen otestuji svoji výkonnost na Jirkovském crossmaratonu. Vefiš to samozřemě uvítal vzhledem k tomu, že běhu v poslední době moc nedal a ve dvou se to lépe táhne. Ono vůbec kadaňské zastoupení běžců bylo poměrně slušné tedy Roland, Tudy, já a Vefiš, pořadí odpovídá i výkonnosti :-) no fakt. Venca mě úplně dostal s jeho popisy kopcovité trasy, vědom si toho, že já a kopce se moc nemusíme. Ne, že by mi to nedalo spát, ale v sobotu ráno jsem si říkal, jestli jsem trošku neustřelil. No nic, Venda mě naložil a jelo se. Pracovně se do Jirkova dostávám denodenně a často jsem si říkal, že dostat se k vrcholu Jedlové hory, který se právě na Jirkovem tyčí a kde je umístěn vysílač, musí být hodně náročné.

Cestou mi Venca říká, vidíš Jedlák, tak tam poběžíme, nutno dodat, že na fotce už je vrchol velice blízko, ve skutečnosti je z dálky vidět jen malá tyčka na horizontu. No schází se tu mega běžci, neboť se tu mihne Koyama a vysadí svou Lady K. , sám jede na půlmaraton do Loučné (taky výběh do Krušných hor), lady prý jde trénovat ( pane jo, tak takhle se trénuje na ultra), dále je tu Míra Thums - IM a další lidé, které již dobře znám z jiných závodů a patří do velké běžecké rodiny. Nuže startujeme v 09.10 cca. 10 minut po cyklistech a hurá na trať. Co vám budu povídat, stoupnul jsem si do zadních řád a přede mnou se jen zaprášilo, Rolanda jsem viděl asi tak prvních 5 km, pak jsem se s ním setkal až v cíli, běžím čistě na tepovku, žádné pocity, chutě či úlety, nechávám to čistě na tělu a technice, nechci minimálně do doby než vystoupáme na hřeben Krušných hor překročit hranici 160 tepů. Začátek je dobře vymyšlen, běží se podél Krušnohorského přivaděče průmyslové vody, takový potok v betonovém korytě :-)), tzn. rovinka či mírně zvlněné. Dobrý to terén na rozehřátí. Necháváme dav utéct, protože tepy, tepy, tepy, tepy.... Venca si lebedí, že ho nehoním a já nakonec taky. Venca zmerčil cíl, hezká blondýnka s hezkým zadečekem a dlouhými vlasy, předběhla nás a drží se cca. 100 m před námi, i mě se líbí. Tak ji doháníme a držíme se jí, ale rozváže se jí tkanička(neváže na uzel blázínek) a ztrácíme jí, už nás nedožene, začíná stoupání.....sakra tak brzo (7 km). Vbíháme do lesa, uh aspoň, že tak, otevírají se nádherné výhledy na povrchové doly Mostecké uhelné společnosti, jsem na to zvyklý, vždyť tu bydlím od narození, ale stejně mě vždy zarazí co jsme schopni s přírodou provést a nad tím vším se tyčí zámek Jezeří, který se snaží těžbě odolat. Tohle je ovšem pohled směrem z dolů na tento zámek, tak tam někde jsme běželi. V podstatě kousek od hranice dolů.Stoupání trvá a je únavné, dobíhá nás Tudy a do kopce se drží s námi, nálada je výborná a vtipkujeme. Po prvních 45 min. se krmím prvním gelem fy. Estim. Tento gel nemám vyzkoušený, ale Venca mi ho doporučil, protože ho používá Ríša Pleticha, známý to kadaňský sportovec a vynikající běžec. Mě tedy chuť gelu nijak nenadchla, ale nebyl nepoživatelný a také nebyl kyselý jako příchuť jablko od Nutrendu, který jsem použil v Chemnitzu. Víceméně se ploužíme šnečí rychlostí do kopce, ale přeci jen předbíháme cyklodpadlíky, kteří tomu nemohou uvěřit. Tudy chytá na pulsmetr signál od Vefiše a hází mu to tepy okolo 180, hmmm to není moc dobré. Já se držím svých 155-159. Předbíhá nás jakýsi běžecký důchodce a směje se nám, že jsme pomalí, on je prý z Brd a tam běhá kopce pořá, O.K. tak to má v nohách. Asi za půl hodiny ho předbíháme a pán se mě ptá, prý kdy to stoupání bude mít konec. Moje odpověď, že do půlmaratonu je to stále do kopce ho děsí a se slovy to snad není pravda zvolňuje. Joooo, Krušné hory nejsou Brdy milý pane. Před sebou cca. 150 m vidím Míru Thumse, trápí se a aplikuje indiánský běh. Když ho doženu dozvídám se, že blbě došlápnul a bolí ho noha, no to se stává, je pravdou, že je to crossmaraton a některé úseky tomu odpovídají i mě párkrát sjede noha po kameni a není to nic příjemného. Tudy chce být pod 4 a opuští nás, tuší, že se blíží konec stoupání a zrychluje. Já ještě chvilku táhnu Vefiše, ale ten sám uznává, že nemá naběháno a stoupání bylo nad jeho síly a říká: Běž Foreste, aha tedy Jirko, běž. Tak běžím. Volně, doháním hromadu cyklistů, a začínám předbíhat i běžce, dorážím k Jedláku, očekávám občerstvovačku a kde nic, tu nic, fucking hill. Začínám sbíhat, doháním prvního, druhého, super občerstevní se mi nyní zdá dost často za sebou. Začínám bojovat s jednou dámou, taky běží po indiánsku, v kopcích ji předbíhám. Z kopců to jde lépe jí. Ovšem už je to jen z kopce, takže jsem stále za ní, ale držím se jí. Počasí je přívětivé a zatahuje se, fouká příjemný vítr, který mě ochlazuje, je mi fajn. Další občerstvovačku míjím, na zádech mám své a dáma je za mnou hurááá, navíc dobíhám běžce s Camelbagem na zádech, funím za ním a psychicky ho drtím, jsem před ním. Na silnici je šipka odbočit, tak odbočuji a za mnou i camelbag, uběhnem asi 200 m a moje sokyně na nás křičí, tam ne chlapi už jen po silnici a běží si dál, to se dělá !!?. Dohnat se mi ji už nepodaří. Přichází krize, seběh z kopce dolů se mi začíná zajídat, kolena ani stehna moc nejásají. Na občerstvovačce říkají vydržte už jen 7 km. To je přeci kousek, kde je dáma, sakra daleko, na chvíli zrychluji, ale stehna se bouří, tohle ne - asi se podlomíme, tak zvolňuji, ale stejně dobíhám další oběť. Maratonská poučka skutečně funguje, začátky VOLNĚ a pak vám zbudou síly. Skutečně ještě nějaké mám, ale hlava to nebere. Tak strašně se mi chce přestat běžet a jen jít, ale to přeci nemá cenu, tak blízko. Gely jsem zbaštil všechny, ale poslednímu se chtělo po konzumaci ven, nenechal jsem ho, já tě potřebuji v žaludku :-)) Na poslední občerstvovačce slyším už jen 2,5 km, na hodinkách 03:47. Jááá chci pod 4, rozbíhám to kyčle protestují a bolí, valím se z kopce jak válec, vbíhám do Jirkova a strážník městské policie mi zastavuje dopravu a ukazuje cestu. Ale už neklesám, je tu rovina podél přivaděče, zpomaluji. Snažím se, jsem tuhý, školu kde je cíl vidím, ale je moc daleko, možná sprintem, ale ne teď. Ale běžím se ctí, časomíra mi říká 04.02.17 oproti předpokládaným 04:15, které jsem si předsevzal, je toto skvělý úspěch, jenže mohlo to být pod 4 a mrzí mě to. Navíc se mi okamžitě dělá nevolno, chci si dát to pivo dle rady Vl001, ale nemám vůbec chuť, dávám si trošku vody a letím do sprchy. Potkávám Tudyho a ten má 03:50 hmmm, no má to v nohách, ale zrakvil si koleno, tak nevím zda to za to stojí. Roland má čas vynikající, někde okolo 3:30 , přesně nevým prý jako na PIMu, ale tohle není PIM, tohle je trošku něco extra. To je prostě jiná třída, sprchuji se ledovou vodou, ale je mi stále blbě, jdu se natáhnout do tělocvičny na žíněnku, nepomáhá to, letím na záchod a zvracím, panebože dostávám ze sebe zbytky tekutin, už je mi trochu lépe, ale fakt jen trošku. Tak jsi jdu aspoň vyzvednout diplom a nádherný půllitr s vybroušeným znakem crossmaratonu, skutečně milá pozornost a bez čekání, vynikající. Doraží Vefiš i s MThumsem. Mají toho oba dost. Po závodě, když jdeme s Vencou do nedaleké restaurace nevěří Václav svým očím, mlátí se mnou totální zimnice, ale možná vinou studené limonády, kterou do sebe liju. Cítím se hrozně dehydrovaný. Dáváme si polévku - hovězí vývar, mám pocit, že ji nemůžu pozřít, ale skutečně mi pomáhá, pomalinku jí dojím a cítím se o 100% lépe. Ne, na IM zřejmě fakt nemám. Co říci na závěr, byl to skutečně pěkný, ale hodně náročný závod, nevhodné jako první maraton, po vystoupání na hřeben pěkné výhledy, krásná krajina, občerstevní dle mého názoru dobře zajištěno, cena myslím příznivá, 110,-Kč pro nepřihlášené předem, jinak ještě levnější. To se snad ani nemůže vyplatit. Tak sakra kdy na IM, když ne teď.... fakt váhám. Ale jak řekl slepý...uvidíme. Doufám, že jste si dobře početli, on to Vefiš stejně rozepíše znova ze svého pohledu, protože co se mě týče má můj obdiv vzhledem k tomu jeho tréninku, protože on se proti loňsku, světe div se, zlepšil. Jak to dělá nevím. Navíc vám sdělí své tajemství a ne jedno, rovnou dvě. Tak se těšte a čtěte i mě, ne jen jeho !!!